- Inzerce -

Videa na víkend – Punk, vole!

Někdy je potřeba trošku provětrat intelektuální prostředí surovou pouliční hrubostí syrového, převážně mladého a nezávislého punku. Prostě vymáchat si obličej ve vylitém Braníku kdesi na chodníku před sídlištěm. Za tímto účelem jsem dal dohromady (s)hitparádu převážně nových českých punkových kapel, v některých případech s přesahem do hardcoru či grindu, přičemž ze všech z nich cítím výrazný potenciál. Za některými níže uvedenými grupami stojí poměrně zkušení harcovníci, najde se ale prostor i pro nenapodobitelný elán teenagerů, kteří bojují za lepší svět s lahváčem v ruce.

Reklama na ortodoxní pivo pražských punx následovaná vskutku autentickým hudebním hnojem, to jsou Vylitý Braníky. Takřka neposlouchatelná kvalita záznamu plného feedbacků a surového řevu ale dokazuje, že se nejedná o žádnou líbivou „na na na“ alko tancovačku, kterých v současné době vzniká spousta, ale o nakopnutý noise punk, jenž mi chvílemi připomněl i americké legendy Atrocious Madness. Vylitý Braníky navíc údajně plánují koncert v některé pražské čističce odpadních vod, takže je doporučuji sledovat!

https://bandzone.cz/branik

Tupé Ostří – pogo, politika a loktem do xichtu! Projev této čerstvé hardcore-grindovky z Čelákovic prostě dostojí svému jménu.

 

Po dvou čerstvých novinkách by to možná chtělo něco trochu zkušenějšího. Mečem Naplocho si během své dvouleté kariéry již stihli vybudovat slušné renomé, kapela zahrála mimo jiné na respektovaných festivalech jako Fluff fest či Killed by Brno. Ostatně není se čemu divit, v Mečem Naplocho hrají veteráni ze zajímavých a dnes již neaktivních uskupení jako Life Possession či Strýček Zvrhlík. Zvuk kapely se dá považovat za poměrně unikátní, surový a špinavý až hanba (ne ta Hanba!), ovšem skladby zároveň naznačují vyšší úroveň z hlediska kompozice, mají hlavu a patu i přes veškerý bordel okolo.

 

Do třetice všeho hardcoru – Godot Youth z Brna, opět kapela plná zkušených muzikantů ze spolků jako Rapsöd či Aliusterra.

 

Nyní je čas na zástupce mladých uskupení, z nějž je sice slyšet jistá nevyzrálost, ovšem bohatě vynahrazená autenticitou. Interpunkce právě vydala splitko s rovněž mladými, údernými a New Yorkem zapáchajícími hardcoristy Howl, celé dílo vyšlo pod názvem „Hardcore je stále o hledání řešení/Punk je stále politický“. Nuž, snad z toho nevyrostou.

 

A konečně třešnička na rozbité hlavě, Vole, následovník pražské ušní penetrace Hlinomaz. Extrémně přiostřené rock’n’rollové riffy, nasraný řev, šlapavá rytmika, tedy postupy tisíckrát opakované a i přesto se na základě nich, při muzikantských zkušenostech, nezlomné energii a nekompromisních politických postojích, stále rodí nové a zajímavé kapely.

 

Punk není mrtev, vole!


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.