- Inzerce -

Videa na víkend – Rebetiko

Pokud jste po přečtení textu Gívána Belá o dědictví stylu rebetiko shlédli odkazovaný film stejného jména, již asi víte, oč jde. Pokud jste tak ještě neučinili nebo pokud si chcete „řeckého blues“ užít více, račte si zapálit své dýmky s hašišem, posuňte si klobouky zádumčivě do čela a vydejte se do špinavých uliček Pirea na počátku 20. století.

Rebetiko (či také rebetika, rembetiko) je hudebním mostem mezi populární hudbou, jak ji chápeme v současné Evropě, a hudební kulturou blízkého východu. A jde také o fúzi řecko-tureckou, navzdory ostražitým až nepřátelským vztahům obou zemí, vlastně dokonce díky nim. Žánr se začal formovat v důsledku migrace vyvolané řecko-tureckou válkou v letech 1919-1922. tehdy se také objevily jeho první hvězdy a díky již rozvinutému nahrávacímu průmyslu si můžeme poslechnout, jak zpívala třeba Rosa Eskenazi:

Ve stejné době vystupovala také Rita Abatzi. Při poslechu jejího zpěvu si dere na mysl jiná Řekyně, Diamanda Galás. Ta se ke svým hudebním kořenům občas velice slyšitelně vrací.

Zvuk rebetika se ustálil v podání skladatelů a interpretů, jako byl Markos Vamvakaris.

V těchto raných dobách vznikl také hit Misirlou, proslavený později v surf-rockové podobě kytaritou Dickem Dalem a ve filmu Pulp Fiction. Takto zní originál, v němý se zpívá o dívce z Egypta (arabsky Misr, odtud název).

Rebetiko může být hudbou k tanci. Jednou z variant je zeibekiko, sólový mužský tanec, který má na první pohled něco společného s moravským verbuňkem.

Další možností je hasapiko, což znamená „řeznický tanec.“

Od 50. let se začala šířit varianta, při níž se během tance rozbíjejí talíře.

V poválečné době se rebetiko začalo sbližovat s dalšími žánry populární hudby a tím zároveň ztratilo svou originalitu. V 70. letech pak můžeme pozorovat revival žánru a jeho fúzování. To provádí například kyperské Trio Tekke:

A řecká skupina Imam Baildi, která písně ze 40. a 50. let posouvá k současnému popu:

 

Podobně jako Andy Moor a Yannis Kyriakides se britský folk-rockový kytarista Mike Cooper a vokalistka Viv Corringham pustili do znovuobjevování řeckého žánru – zde v útulné obývákové podobě.


laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí