Francouzský progresivní rock si v sedmdesátých letech leckdy z bigbítu ponechával pouze formát kapely coby soběstačné autorsko-aranžérsko-interpretační jednotky a tíhnul k žánru komorní hudby. Příkladem budiž skupina Art Zoyd, jež vznikla koncem šedesátých let, již v roce 1971 její sestavu ale významně obohatili skladatelé Gérard Hourbette a Thierry Zaboitzeff. A Art Zoyd dnes uvádíme proto, že Gérard Hourbette, díky němuž se skupina vydala výše naznačeným směrem od roku k instrumentální hudbě poučené zdaleka nejen minimalismem, ale i Xenakisem, Stockhausenem či konkrétní hudbou, 4. května poněkud předčasně – čtyřiašedesátiletý – zemřel.
Těžko odhadovat, jak to s Art Zoyd bude po jeho smrti, těžko pro tuto situaci hledat precedens. Art Zoyd se totiž na přelomu tisíciletí proměnili v instituci, jež je na principu rezidenčních pobytů a dalších kreativních pobídek zasvěcena vzniku nových děl nejen z okruhu souboru a operuje ve vlastních nahrávacích studiích. A Gérard Hourbette kromě toho, že se jejím prostřednictvím zasadil o vznik více než stovky děl hostujících tvůrců, zvládal být kromě skladatele a hudebníka i spisovatelem, pyrotechnikem, a průkopníkem nových forem multimediální živé hudební prezentace, například tzv. ciné-concertů, tedy disciplíny propojující filmovou projekci s živou hudbou.
Tolik dnešní videa, mnohem obšírnější materiál o historii Art Zoyd připravujeme.