- Inzerce -

Videa na víkend – vzhůru do koncertního sálu…

…za esenciálními změnami hudby 20. století v podání Ostravské bandy nebo na vesmírnou operu.

Je to tady, živé kulturní zážitky se vracejí do sféry možného. Obnáší to všelijaká ta opatření a také jistou dávku optimistického náhledu, že se věci již nezačnou zhoršovat. Ale užijme si to. A hned se nám tu sešly dvě události, které si optimismus zaslouží.

V pondělí v pražském sále DOX+ vystoupí Ostravská banda s dirigentem Petrem Kotíkem a několika hosty, aby provedla pětici děl vystihujících, co se v západní vážné hudbě přihodilo v polovině 20. století, kdy nastal definitivní odklon části tvůrců od romantické tradice komponování. Tři z nich, které tu vybírám jako ochutnávku, znějí při každém provedení odlišně, takže se v pondělí dočkáte zážitku více či méně odlišného. Více informací najdete zde.

Klavírní koncert Johna Cage sestává z třiašedesáti stran, z nichž lze vytvořit různé kombinace pro různá obsazení, navíc ve spojení s několika dalšími Cageovými díly (více se poučte tu). Zde tedy jedno z možných řešení.

Paper piece (1960) Bena Pattersona vznikl údajně jako důsledek zklamání ze skladby Kontakte Karlheinze Stockhausena. Patterson měl pocit, že „musí být možné vytvořit dílo takové akustické komplexnosti, aniž byste před tím museli třicet let studovat klavír, housle nebo cokoliv jiného.“ A jako zdroj zvukové pestrosti jej napadl materiál z nejprostších a nejdostupnějších, tedy papír. Partitura specifikuje množství papíru a operace s ním prováděné, provedení však ve výsledku většinou připomíná školní třídu, či úřad, v nichž zavládla anarchie.

„Držet velmi dlouhou dobu,“ je instrukce, kterou ve spojení s dvojzvukem h – fis dává La Monte Young ve své Composition 1960 #7. Co si z toho který interpret vezme, je na jejich představivosti, byť směr k meditativním prodlevám je předpokládatelný.

Dnes má v Bayerische Staatsoper v Mnichově premiéru nová opera Miroslava Srnky a libretisty Toma Hollowaye nazvaná Singularity. Vesmír, mikročipy a umělá inteligence, střet analogového s digitálním, to vše můžeme očekávat. V pondělí se bude repríza přenášet po streamu a záznam by pak měl být měsíc k dispozici na webu. (Více zde)

Zde se můžete navnadit krátkým mixem ukázek a autorských komentářů.


Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.

Hermovo ucho – Hudba v Plošinách

Kde končí refrén a kde začíná hudba? K dvojímu výročí Gillesa Deleuze.

Mýtus o alfalabuti

Kniha, kterou Nick Soulsby věnoval Michaelu Girovi a Swans, je mýtizující orální historií a přečíst si ji můžeme i v českém překladu.