VocColours, skvadra německých vokalistů (Norbert Zajac, Brigitte Küpper, Gala Hummel a Iouri Grankin) si své místo u posluchačů i u kritiky vydobyla už alby ZvuKlang (s Alexeyem Lapinem, Leo 2013) a Luxatio (s Eberhardem Kranemannem, Leo 2015). Ten čtyřlístek s originální hlasovou potencí si dovede pořádně zařádit, ale jeho protagonistům je zřejmé, že k celistvějšímu účinku potřebují jištění od hudebníka, který je nejen pochopí, ale také jejich výkon patřičně podšprajcuje. Což jsem ostatně zmínil i v závěru recenze jejich druhého alba. Ti bohabojní výtržníci však opět dokázali překvapit. Namísto jednoho souputníka si vyvolili hned tři: saxofonistu Alexeye Kruglova, pianistu a flétnistu Romana Stolyara a bubeníka Olega Yudanova. A svému novému albu (tentokrát na Art Beat Music Alexeje Kozlova, 2016) dali oprávněně název Russian Affair, přičemž jejich poděkování se vztahuje i na Lea Feigina, protože podstatná část jeho obsahu pochází ze 4. ruského festivalu Leo Records, který se odehrával v moskevském kulturním středisku 16. října 2015.
Vše podstatné pro novou souhru se objeví hned v pětadvacetiminutovém Tender Noise, které sice vypučí hlasovým prosyčováním a protěkáváním a posloupně se vyrojuje do vyhružovaného hlemýždění, poskokové srocenosti, poloječivého pajánování či polozdrsnělého přiškrcování a vřeskujícího čarodějnictví, to všechno se však odehrává za bezmezné součinnosti se zmíněnou trojicí hráčů. Ti vstupují do děje na přeskáčku i synchronizovaně, klavír jej prozvoňuje, altsax (někdy preparovaný, někdy jde pouze o náústek) rozdrhnovává, bicí vřou, všichni dohromady dokreslují náladu tajuplnosti, proněžňují, ale i zavracejí rochavé překotnění, a kde je příležitost, zaplňují polozámlku, následující po spádném zuřivostnění, jemným předělem (se značným podílem zobcové flétny a perkusí). Což se pochopitelně zajídá vokalistům, a ti vybreptají nový vzmach, vytrysknou do maximální skočnosti, plné absurdního vyšilování. Tuto změť vrdlouhání, halekání, pištění a breketání vsákne pak opětovně zámlčné poblouznění s několikatónovým předělem klavíru. Připadá nám, že se vezeme na tobogánu vždy renovovaného rozehrávání žalostnosti a žalobnosti, mrckování a pableskování, srocovaných excitací, vabankového rozlícení a pakážování, přičemž na jedné straně do hlasového rojení vpadají nástrojové čtečky a na straně druhé do nástrojových peripetií zasahují minihalasivé vsuvky.
The Tale of Little Zwrgnhrz (nevyslovitelné? co je pro členy VocColours nevyslovitelné?) Stolyar vyflétnuje za součinnosti se vzrušeně zastřeným hlasem, vstřícná němčina se zvrtne do zaumnosti a zažertování vyvolá ohlas publika. V protikladu k pojmenování Happy End se další příspěvek zpočátku se sirénově projevovaným žalostněním vyhrotí, je piskořivě juchavý a vyhřezne takřka do sakrálnosti, nicméně při dalším rozvíjení tématu se výskavá nálada, plná pohody a rytmického prozvučování, skutečně projeví, vokalisti žvaní, slaví, pokřikují, vyvolávají jak obchodníci na trhu, leč náhlý konec vše přetrhne, následuje aplaus a představení celé ekipy.
Pozornějšímu čtenáři neuniklo, že jsem ze čtveřice ohlášených hudebníků zaznamenal jenom tři. To proto, že se klavírista Andrei Razin objevuje pouze na bonusu, jehož pojmenování The Beginning chce zřejmě popřít, že jde o konečný závěr. Souhra vocColoursanů s Razinem byla nahrána v kölnském Loftu už v květnu 2012, a tady snad svou zabouřňující vyroubovaností naznačuje výhled do budoucna. Razin mutuje vyklopnou výklepnost piana s tromlováním, akcentuje úhybnou skotačivou prorytmizovanost s hláškami vokalistů, pohybující se mezi žalozpěvným vyličováním, tumlovanou řádivostí a operní machou, přecházející až do zbrklostní sborovosti a dryáčnického hudrování. Toto vyříkávané prekérnostnění klavír dodůvodňuje až po celkové doskonání.
Co dodat? VocColours využili šanci zařádit si s ruskými ekvilibristy do mrtě, svědčili jim, a tak vzniklo album, jehož „aférovost“ je nabíledni. Tak si je užijme!
VocColours / Alexey Kruglov / Roman Stolyar / Oleg Yudanov / Andrei Razin: Russian Affair
Art Beat (https://artbeat.ru)