Auris Media (www.aurismedia.com)
Ne každý koncert, sebevíc podařený, je způsobilý k tomu, aby jeho audiovizuální záznam dokázal v uspokojivé míře zprostředkovat jeho atmosféru a aby tak stál za vydání. To, co se odehrálo 19. února 2011 v izraelském městě Giv‘atajim – v místním divadle –, ovšem na DVD, vydaném v péči Viktora Levina a jeho telavivského vydavatelství Auris Media, rozhodně nenudí.
Ona loňská únorová akce měla nápaditou dramaturgickou koncepci a svou povahou se blížila spíš minifestivalu, který nabídl čtyři kratší vystoupení různých sestav okruhu vzájemně si blízkých hudebníků, pohybujících se ale převážně v odlišných hudebních oblastech. Lze jen přitom litovat, že na DVD se dostala vystoupení pouze tři. Jejich společným jmenovatelem je fenomenální petrohradský kontrabasista a improvizátor Vladimir Volkov (mj. lídr známého etnojazzového souboru Volkovtrio), který zde bohatě uplatnil své univerzální muzikantské schopnosti. V úvodu jej záznam představuje v rozsáhlé freejazzové improvizaci v duu s legendárním klavíristou Vjačeslavem Ganělinem (v jeho případě šlo o vystoupení na domácí půdě, neboť od dob perestrojky žije v Izraeli); Long Conversation je typicky ganělinovská „suita“, vystavěná jako sled emocionálně rozmanitých hudebních bloků a dávající vzpomenout na grandiózní kusy někdejšího vilniuského Ganělinova tria. Z toho vyplývá, že Ganělinův klavír (případně syntezátor) tvoří v této improvizaci jistou opěrnou konstrukci, v níž je však dostatek prostoru i pro Volkovův kontrabas (strhující je také pohled na doslova fyzickou ekvilibristiku Volkova při jeho hře).
V následující části DVD se Volkov prezentuje s Leonidem Fjodorovem, zpěvákem, kytaristou a vůdčí osobností slavné petrohradské rockové kapely AukcYon. Volkova s Fjodorovem pojí dlouholetá spolupráce, z níž vzešlo hned několik alb, přičemž sedm písní na recenzovaném titulu je průřezem těmito alby. Fjodorov jen s akustickou kytarou je svérázný písničkář s rockovými manýry, který si vybírá texty tíhnoucí k absurditě, ironii, chlebnikovovskému „zaumu“ apod. (sám si slova nikdy nepíše) a dokáže je osobitě zhudebnit a interpretovat. Těch sedm písní vlastně celkem dobře reprezentuje výběr básníků, k nimž se Fjodorov vrací opakovaně, ať už je to kmenový člen AukcYonu Dmitrij Ozerskij (Ty vlny [Волны Те]) a Kotvy [Якоря]), básník, hudebník a výtvarník Alexej (Chvost) Chvostěnko, který po jistou dobu s AukcYonem také vystupoval (Portugalská [Португальская] a První poustevníkova píseň [Первая песня старца]), nebo básník první poloviny 20. století a vedle Daniila Charmse nejznámější představitel skupiny tzv. činarů, Alexandr Vveděnskij (hAluška [гАлушка], Červ [Червяк], Mraky [Тучи]). Příspěvek Volkova je citlivý, jeho improvizace se podřizují vokálu a jednoduchému kytarovému doprovodu, což platí i o písni Mraky, v níž se Volkov uvedl též jako zdatný klavírista.
Záznam graduje skladbou Syn a Vzduch (Сын и Воздух), opět na texty Vveděnského. Její základ původně pochází také z dílny Fjodorova a Volkova, konkrétně z jejich alba Bezonders (2005). Živá verze z izraelského koncertu ovšem nese výraznou pečeť dvou hudebníků, kteří se zde k duu přidali a kteří původně vzešli z akademického prostředí (jakkoli se mu už dlouho vyhýbají) – skladatele a klavíristy Vladimira Martynova a houslistky Taťjany Grinděnko. Doprovod sugestivního Fjodorovova přednesu je minimalistického charakteru v duchu Martynovovy tvorby (v instrumentálním úvodu a závěru lze postřehnout i motivické odkazy k jeho skladbě Tance na břehu), vydržované tóny nebo opakované figurativní fráze v houslích a kontrabasu přispívají k působivosti celé kompozice.
Na obalu nosiče je uvedeno, že součástí koncertu bylo též samostatné vystoupení Martynova a Grinděnko. Je škoda, že se na DVD nedostalo. I tak jde o titul, který nejenže vybízí k opakovanému shlédnutí, ale je také reprezentativním vzorkem určitých tendencí v ruské současné hudbě.