Pokud vám také vadí veleodporné (a to nejsem žádnej hipík) slovní spojení “český Woodstock”, vzpomeňte si na ten skutečný. Probíhal na jedné farmě ve státu New York v těchto dnech – 15.-17. srpna – roku 1969. Vrcholem druhého festivalového dne a naprostým vrcholem celého tříhodinového dokumentu Michaela Wadleigha bylo vystoupení britských Who, jejichž leader Pete Townshend prý svou kytarou srazil z pódia levicového radikála Abbieho Hoffmana, který chtěl během jejich vystoupení pronést jeden ze svých plamenných projevů na téma smrti kapitalismu, zapalování celých měst a vůbec revoluce, která v USA svrhne vše konzumní… Menší piha na kráse celé historky: Townshend později prohlásil, že nevěděl, koho to shazuje.
Při sledování vynikajícího dokumentu je jasně vidět, že hudba skalních dětí květin – Johna Sebastiana či Jefferson Airplane – je nejdobovější a za ta léta nejvíce zestárla. V konečném, tříhodinovém sestřihu ale leccos chybí: Grateful Dead prý zahráli tak špatně, že si zařazení do filmu nepřáli. Jindy filmový štáb usnul a něco zaspal. A někteří se zkrátka nevešli z časových důvodů. Například britští psychedeličtí folkaři Incredible String Band, dodnes uvádění jako největší inspirace všech albionských folkových revivalistů (i s předponami dark, post, freak…). Původně měli hrát jiř první den, kvůli dešti ale své vystoupení přesunuli, bojíce se, že by jim vlhkost mohla odpálit vybavení, a na jejich místo v programu nastoupily folkařky Melanie a Joan Baez. Ty ve filmu jsou…
