Vzpomínky na budoucnost / BBC Radiophonic Workshop

Odvedli obdivuhodnou práci jako pionýři elektronické hudby ve Velké Británii a infikovali celé generace britských posluchačů zvuky budoucnosti, přesto byla jména jako Delia Derbyshire, Brian Hodgson nebo John Baker donedávna zcela neznámá. Teprve po letech se inženýři a  skladatelé radiofonické dílny BBC dočkávají zasloužené pozornosti.

Experimenty pro masy

Historie BBC Radiophonic Workshop začíná 1. dubna 1958, kdy laboratoř našla své útočiště v londýnské čtvrti Maida Vale ve starých studiích BBC. Státní mediální gigant si od nové sekce sliboval především tvorbu původních zvukových efektů k rozhlasovým hrám, jejichž popularita ve druhé polovině 50. let získala na síle. Dramatické oddělení BBC do té doby k podkreslení mluveného slova používalo nahrávky ze zvukových bank, tzv. incidental music. To ale s nástupem experimentálních či  fantastických her přestalo dostačovat. Když v roce 1957 třetí program BBC pracoval na provedení Beckettovy rozhlasové hry All That Fall, dostali poprvé pozvánku do studia technici Desmond Briscoe a Daphne Oram, kteří vytvářeli zvuky manipulací s páskami. Jejich druhá společná hra – The Disagreeable Oyster – jim už zajistila pozornost nadřízených. Ve fantastickém příběhu Gilese Coopera se věci každodenního použití mění v noční můru, což umožnilo zvukovým technikům naplno zazářit. Po dalším úspěchu s „radiofonickou básní“ Fredericka Bradnuma s vrstvením slov už bylo jasno, BBC bude mít vlastní dílnu pro elektronickou hudbu. Obdobné laboratoře nebyly koncem padesátých let v evropském kontextu žádnou novinkou a soustředily kolem sebe výkvět hudební avantgardy. Při  francouzské RTF vytvořili Pierre Schaeffer, Jacques Poullin a Pierre Henry v roce 1951 Groupe de Recherche de Musique Concrete se slavným elektro-akustickým studiem, jež využívali Messiaen, Boulez, Stockhausen, Varese nebo Xenakis (o tom více viz HV 1/05). Ve stejném roce bylo v  Kolíně při německé státní stanici WDR založeno Studio für Elektronische Musik, v němž našli útočiště v kromě Stockhausena třeba Cornelius Cardew nebo Herbert Eimert. Že mělo londýnské studio sedm let zpoždění, vlastně nebylo až tak tragické. Mnohem zásadnější čárou přes rozpočet ale byly plány, které s Radiophonic Workshop mělo vedení BBC. Zatímco studia v Paříži, Kolíně anebo v italském Miláně se soustředila na vytváření nových skladeb a experimentování s novými hudebními formami, tým kolem dvojice Briscoe a Oram měl plnit zcela konkrétní úkoly z  oddělení rozhlasových her či vzdělávacích pořadů. Vznikl tak typicky britský žánr „radiophonics“ propojující zvukové koláže s dramatickou tvorbou. (Název patrně pochází z Schaefferovy skladby Essai Radiophoniques). „Užitkovost“ tvorby britského studia vytyčila tvůrcům limity, které se však později ukázaly jako svým způsobem výhoda. Schaeffer a Stockhausen skládali pro hrstku posluchačů avantgardy, Britové tvořili „musique concrete pro masy“. Díky nim se nikde jinde v  Evropě elektronická hudba nestala tak rychle součástí populární kultury jako právě v Británii. Daphne Oram to nicméně na konci 50. let viděla jinak. Její skladba Amphitryon 38 ze stejnojmenné komedie roku 1958 je prvním kusem, který se z tvorby dílny dochoval, ale po osobním setkání s  tvorbou Edgara Varèseho se rozhodla BBC opustit a otevřít si Oramics Studios for Electronic Composition. Zde v roce 1962 realizovala své „oramics“ s pomocí stroje přehrávajícího optický záznam.

Seriálová avantgarda

BBC Radiophonic Workshop začal s omezeným rozpočtem dvou tisíc liber, dvěma místnostmi ve stařičké budově a mixem vyřazeným po válce z  koncertního sálu Albert Hall. V prvních letech se tvůrci museli spokojit s páskovými manipulacemi hotových zvuků, případně primitivními efekty s  pomocí oscilátorů, další technické novinky dorazily až v průběhu šedesátých let. „Měli jsme pásky, žiletky a spoustu trpělivosti,“ vzpomíná po letech Brian Hodgson, který posílil dílnu v roce 1962. Spolu s ním přišla i Delia Derbyshire a o rok později John Baker. Právě s  touto trojicí jmen je dnes spojováno nejslavnější období BBC Radiophonic Workshop. Může za to práce na soundtracku pro vědeckofantastický seriál Doctor Who vysílaný na televizi BBC od listopadu 1963. Jeho znělka dnes neoddělitelně patří k dějinám britské populární kultury a zapsala se do podvědomí milionů diváků. Jejím autorem je oficiálně skladatel Ron Grainer, ovšem velmi podstatnou práci na ní odvedla Delia Derbyshire, která za použití elektronických oscilátorů, smyčkování a přehrávání pozpátku dodala skladbě nadpozemský nádech něčeho, co posluchači nikdy předtím neslyšeli. Derbyshire za možná nejslavnější melodii, která kdy na půdě BBC vznikla, dostala jen běžný paušální honorář technického asistenta, BBC Radiophonic Workshop měl totiž nařízeno podepisovat svá díla jako týmovou práci. Výjimku dostala v roce 1962 první komerčně vydaná nahrávka laboratoře – singl Time Beat, který pod jménem Ray Cathode natočili Maddalena Fagandini a George Martin (budoucí producent The Beatles). Kromě hudby k adaptacím science fiction pracovala londýnská radio-fonická dílna také na vzdělávacích pořadech, natáčela znělky pro nové programy či stanice. V 60. letech „ozvučili“ přes tři stovky pořadů v rozhlasu i v televizi. V roce 1971 dílna zakoupila syntezátor EMS VCS3 a vydala se do nejistých vod umělých „futuristických“ zvuků. Cena syntezátorů rychle klesala a v okamžiku, kdy si je mohly dovolit i rockové kapely, ztratily nahrávky BBC Radiophonic Workshop svoji dosavadní výlučnost. Pokusy držet krok s  prog-rockovými experimenty dopadly vesměs příšerně, jak je slyšet na albu Through A Glass Darkly Petera Howella. Určitě není náhodou, že z  tvorby 70. let zkouškou času prošly snad jen nahrávky Paddyho Kingslanda, který syntezátory rád doplňoval živými nástroji. Jeho přelomovým dílem je vedle hudby k rozhlasové i televizní sérii The Hitchhiker‘s Guide to the Galaxy (1978) hlavně soundtrack k dětskému sci-fi seriálu The Changes (1975). Kingslandovi nahrála fantastická – z  dnešního pohledu přímo noiseová zápletka, v níž všechny stroje v  Británii začnou vydávat ohlušující zvuky a lidé se jich začnou zbavovat, což vede k návratu do před-industriální éry. Jeho ranější skladby najdeme na kompilaci Fourth Dimension (1973) vydané pod hlavičkou BBC Radiophonic Workshop. V osmdesátých letech éter britských rádií okupují hudebníci jako Kraftwerk nebo Gary Numan, kteří jsou v použití elektronických nástrojů dávno před veterány z BBC. Pro radiofonickou dílnu začínají krušné časy – v roce 1989 končí do té doby nepřerušená série Doctor Who a tým se smrskává na tři zaměstnance, kteří v  neustálých škrtech živoří ještě dalších sedm let. Zatímco v začátcích byly náklady na provoz dílny minimální, v 90. letech stouply do astronomických výšin a BBC raději práci zadává profesionálním studiím mimo korporaci. V roce 1996 dílna přechází pod vedení Radio Production Resources a o dva roky později – v březnu 1998 – oficiálně ukončuje svoji existenci. A nepomohla tomu ani obnovená premiéra seriálu Doctor Who.

Oživený odkaz

„Byli jsme součástí vašich životů,“ připomíná Brian Hodgson v rozhovoru pro Guardian. „Otevřeli jsme uši celé generaci mládeže, rozdráždili jejich imaginaci a pobídli jsme je k tomu, aby zkusili dělat stejně zvláštní věci, jako jsme dělali my.“ Za pravdu mu dává obnovená sláva dílny, která v současnosti vrcholí. Vloni si Britové připomněli čtyřicetileté výročí dílny 2CD kolekcí BBC Radiophonic Workshop – A Retrospective a soudě podle množství článků připomínajících narozeniny není odkaz pionýrů rané elektronické hudby vůbec zapomenut. Zatímco akademické historie musique concrete jména jako Derbyshire nebo Baker obvykle přehlíží, svůj druhý život si BBC Radiophonic Workshop odsloužil jako hudební „kojná“ generace ravové kultury z konce osmdesátých let. Průkopnické koláže běžných zvuků inspirovaly skupinu Coldcut, vliv pastorálních ambientních melodií Johna Bakera je slyšet na S elected Ambient Works Aphexe Twina (který na svém Rephlex Records vydal v polovině devadesátých let na vinylu retrospektivu dílny) a časté výpůjčky z archivů dílny přiznávají Boards Of Canada. Estetiku „minulého futurismu“ čerpali z  nahrávek BBC Radiophonic Workshop také projekty kolem birminghamské experimentální popové scény v čele s Pram a Broadcast. A zcela novátorsky archivy využívají projekty z labelů Ghost Box a Mordant Music neboli lovci zapomenutých (a přitom nezapomenutelných) znělek, reklamních melodií a zvukových efektů, jež vytvářely sdílenou hudební krajinu dětství. Drtivá většina zachovaných nahrávek dílny se dočkala nového vydání, ať už se jedná o starší desky ze sedmdesátých let nebo nové kompilace na labelech Mute, Glo-Spot či Trunk. V BBC natočili o  dílně dokumentární film Alchemists of Sound (2003), Bob Stanley ze skupiny Saint Etienne uspořádal na počest BBC Radiophonic Workshop na South Banku umělecké sympozium a v londýnských divadlech se premiéry dočkala životopisná hra o Delii Derbyshire Standing Wave. Čím to, že futuristické zvuky z dílny začaly veřejnost zajímat v době, která je ke své vlastní budoucnosti mírně řečeno skeptická? Možná právě proto. Díky archivům britských radiofoniků se můžeme znovu vrátit do doby, kdy lidé byli nadšeni budoucností a technickým pokrokem. A Britům navíc připomínají idylickou dobu druhé poloviny šedesátých let spojovanou s  prvním funkčním obdobím premiéra Harolda Wilsona (1964–1970) a naplněnou optimismem poválečné obnovy.

Portréty:

John Baker (1937–1997) byl jedním z mála členů týmu, který měl hudební vzdělání (studoval klavír a kompozici na Royal Academy of Music) a aktivně působil jako jazzový muzikant. Jeho miniatury mají obyčejně výrazný rytmus vytvořený z neobvyklého zdroje (foukání na prázdné lahve a  pod.) a nakažlivě optimistickou atmosféru. Za zmínku stojí například Christmas Commercial stvořená čistě ze zvuků cinkajících pokladen z  obchodů. Z dílny odešel v polovině sedmdesátých let a zbytek života se potýkal s problémy se závislostí na alkoholu. Jeho výběrová kompilace John Baker Tapes vyšla vloni.

Delia Derbyshire (1937–2001) vnesla do práce dílny matematickou přesnost a neortodoxní postupy. Kromě práce na znělce seriálu Doctor Who stojí za pozornost její elektronická koláž podkreslující pořad The Dreams (1964) sestavená z hlasů vyprávějících děje snů. V roce 1966 společně mimo jiné s Brianem Hodgsonem založili organizaci Unit Delat Plus, která si dala za úkol podporovat elektronickou hudbu ve Velké Británii. Uspořádali například festival The Million Volt Light and Sound Rave, na němž Beatles v únoru 1967 provedli svoji elektronickou kompozici Carnival of Light. Společně s Hodgsonem a Davidem Vorhausem tvořila Derbyshire projekt White Noise, jehož album An Electric Storm (1969) je skvělým příkladem rané psychedelické hudby využívající postupy hudební avantgardy. (Všechna další alba už stvořil pouze Vorhaus.) Po  odchodu z dílny v roce 1973 pracovala Derbyshire krátce na hudbě k  filmům, pak se ale dlouhé roky živila v jiných profesích.

Brian Hodgson je stvořitelem zvuku kosmické rakety TARDIS patřící doktorovi Who i deformovaných hlasů robotích mutantů Daleků, jeho hlavních nepřátel vypadajících jako chodící solničky. Kromě práce v  rámci Unit Delat Plus a White Noise je známý jako člen projektu Electrophon, který v sedmdesátých letech přehrál několik klasických kompozic s použitím syntezátorů. Na svém kontě má i několik sólových alb experimentální hudby. V roce 1977 stanul v čele dílny BBC Radiophonic, kde zůstal až do jejího hořkého konce. Výběrová diskografie BBC Radiophonic Workshop: BBC Radiophonic Music (John Baker, David Cain, Delia Derbyshire) (BBC, 1971 / 2001) Fourth Dimension (Paddy Kingsland) (BBC, 1973) Doctor Who: 30 Years at The BBC Radiophonic Workshop Vol. 1 (BBC, 1993) Music from the BBC Radiophonic Workshop (Delia Derbyshire, John Baker, Malcolm Clarke) (Rephlex Records, 2003) BBC Radiophonic Workshop – A Retrospective (The Grey Area, 2008) The John Baker Tapes BBC (Trunk Records, 2008)

Výběrová diskografie BBC Radiophonic Workshop:

BBC Radiophonic Music (John Baker, David Cain, Delia Derbyshire) (BBC, 1971 / 2001)

Fourth Dimension (Paddy Kingsland) (BBC, 1973)

Doctor Who: 30 Years at The BBC Radiophonic Workshop Vol. 1 (BBC, 1993)

Music from the BBC Radiophonic Workshop (Delia Derbyshire, John Baker, Malcolm Clarke) (Rephlex Records, 2003)

BBC Radiophonic Workshop – A Retrospective (The Grey Area, 2008) The John Baker Tapes BBC (Trunk Records, 2008)