X-NAVI:ET je polský projekt, za kterým se skrývá experimentálně elektronický umělec Rafał Iwański, známý mimo jiné z uskupení Kapital a Voices of the Cosmos, a jenž pojednává o bohu budoucnosti – démonu chaosu, jehož jméno se nemá vyslovovat nadarmo. Novinka Machina Nova je vlastně dvojalbem (vznikajícím již od roku 2014), které je z poloviny věnované kolaboracím s různými experimentálními hudebníky, již mají k autorovu původnímu přístupu dodat další rozměr v barevnějším propojení elektronických a akustických nástrojů.
X-NAVI:ET bychom nejspíš zařadili mezi experimentální artovou hudbu, odlišnou od dejme tomu subkulturní elektroniky, u níž takové zařazení svým způsobem pomáhá při významovém pátrání či naopak bourání hranic vlastní subkultury/scény. Rafał Iwański je sice především elektronik za pomezí dark ambientu, jakéhosi odlidštěného space ambientu, konkrétní hudby a neoclassical, ovšem zároveň se prezentuje jako poměrně individuální entita, z níž by leckdo mohl vyčíst i poměrně elitářskou prezentaci. Ta již před potenciálním poslechem naznačuje vysokou laťku autorova záměru, jemuž ne každý dokáže porozumět.
Machina Nova je rozdělená do dvou částí, přičemž tu první tvoří v podstatě sám Rafał Iwański pouze s omezenými hostováními. Houslové party za „srdcebeatové” elektroniky desku otevírají a postupně přicházejí i zvonivé perkuse a zasmyčkované housle. Šumící a hučící elektro podkresy, jež se též postupně navalují, dodávají tvorbě alespoň pozůstatek nepříjemnosti. „Machina Nova“ jakožto úvodní skladba a následná „Neo Primitiv“ s klepavými konkrétními zvuky, se zvonivými, až pornograficky osmdesátkovými elektro vlnkami, jež záhy pročísne poměrně hutná elektro nálož, vychází v konečné bilanci jako dvě ze tří nejlepších skladeb na desce.
Nemohu si zkrátka pomoci, ale čím dále nahrávka postupuje, tím u mě nasazení i nápady ztrácejí svůj půvab. Třebaže kompozičně nemůžeme mluvit o nějakém drastickém úpadku, chybí tah na branku a zvukově jsme neseni stále na jedné rovině. Občas samozřejmě vykoukne i solidnější a zapamatovatelný prvek jako recitace v páté „Nonsens“, ovšem smyčky a plochy, které se zdály šťavnaté na začátku, tak na konci už nudí a u vrzavých elektronických simulátorů akustických nástrojů postupně Rafał vystřílí svou munici. Někdy kombinace ploch a perkusí působí vyloženě protichůdně, jako v případě závěrečné „Fiasko“, kdy poutavý ambientní podkres zmaří dosti laciné a až nesnesitelně převýškované zvonky.
Z druhé části desky mám v podstatě stejný dojem – úžasný začátek a postupná ztráta zajímavosti. Úvodní „Icantatio“ má díky povedené kombinaci do ambientu zasmyčkovaných děsivých vokálů jako jediná skladba desky skutečnou atmosféru, připomíná utrpení kvílejících zazděných duchů za nekonečného mrazivého vanu. Pokud byste však čekali nějak odlišný zvukový přístup, tak budete zklamáni, X-NAVI:ET tvoří stále stejné (třebaže docela silné) ambientní elektro, do nějž přispívají celkem nevybočujícím způsobem další umělci. Nenarazil jsem sice na žádný moment, který by mě vyloženě štval, ale podkresy mi připadají ještě o stupínek sterilnější než v první půlce, podobně i chrastivé konkrétní zvuky už ztrácejí na půvabu, navíc pokud je na nich postavená celá skladba. Ovšem i tak zazní pár zajímavých nápadů, kvůli kterým nemusí být rozšířená edice (která na bandcampu není) vyhozenými penězi, například „mořské“ zvuky v pozadí „Vox Paradox“.
V několika příkladech tak předvede X-NAVI:ET excelentní kreativitu a vykouzlí i zajímavou atmosféru, zbytek desky sice nemá takový tah na branku, ale rozhodně nezní vycpávkově. Nápad se simulátory akustických nástrojů a elektronických perkusi se v tomto provedení sice nezdá tak nosný, jak by asi bylo dle ambicí autora příhodné, ovšem tím nechci nijak shodit skladatelský záměr ani zvuk celkově. Navíc na to, jak dlouho vznikalo, působí obě části díla docela celistvě. Celkově vzato se nedá říci, že by Machina Nova drasticky scházela v něčem, co bych od náročné a autorské nahrávky očekával.
X-NAVI:ET: Machina Nova