- Inzerce -

Z dob, kdy muzikanti ještě uměli pájet – Silver Apples

Simeon Coxe III pocházel z Tennessee a vyrůstal v New Orleansu. Zájem o  hudbu ho přivedl do New Yorku, kde nejprve krátce působil jako zpěvák v  soul-rockové kapele Random Concept, pak přešel k blues-rockové skupině Overland Stage Electric Band, která pravidelně vystupovala v Cafe Wha? v  newyorské čtvrti Greenwich Village. Jednoho večera přinesl Simeon na pódium starý oscilátor a vystoupení doplňoval strašidelnými elektronickými zvuky. Většině členů skupiny bylo elektronické kvílení nepříjemné, kapelník za tento incident údajně hrozil Simeonovi vyhazovem. Majiteli podniku se však neobvyklé zvuky líbily a Simeona v  jeho experimentech podporoval. Pětičlennou kapelu postupně opustili všichni tři kytaristé a zbylá dvojice, tedy Simeon Coxe a bubeník Danny Taylor, začala připravovat nový repertoár.

Coxe postupně své vybavení doplňoval o další oscilátory, obvody pro úpravu zvuku a ovládací prvky a vytvořil tak originální elektronický nástroj, označovaný podle svého tvůrce jako Simeon. V roce 1968 se skládal ze tří překližkových krabic obsahujících asi tucet zvukových generátorů a ovládal se pomocí potenciometrů, barevně označených telegrafních klíčů a pedálů.

Simeon vytvářel svým nástrojem psychedelické melodické, rytmické a  basové linky a zpíval texty, které kapele dodávali spřátelení básnící, mezi nimi především Stanley Warren. Bubeník Danny Taylor s muzikantskou zkušeností z doprovodné kapely Jimiho Hendrixe udržoval rytmickou strukturu skladeb hrou na svou velkou soupravu. Název kapely byl změněn na Silver Apples podle verše z básně Williama B. Yeatse The Song of the Wandering Aengus.

První desku s názvem Silver Apples skupina vydala v roce 1968 u  vydavatelství KAPP Records, druhá deska Contact vyšla v roce následujícím. Na její titulní straně jsou členové kapely v kokpitu letadla společnosti PanAm, na zadní straně pak sedí s banjem u trosek letadla. Obal desky vyvolal značnou nevoli společnosti PanAm. Během následujících soudních sporů ještě skupina v roce 1970 stačila natočit třetí album, k jeho vydání však již nedošlo. Vydavatelství KAPP zaniklo a  kapela ukončila činnost.

V roce 1994 vydalo německé vydavatelství TRC neoficiální CD obsahující reedici žádaných, ale nedostupných původních dvou alb Silver Apples. Značný zájem příznivců podnítil v roce 1996 Simeona k obnovení kapely. Dannyho Taylora se Simeonovi nepodařilo najít, dalšími členy se proto stali bubeník Joe Propatier a multiinstrumentalista Xian Hawkins. Taylor se do kapely vrátil až v roce 1998.

Nedlouho po obnovení skupiny byla v roce 1997 oficiálně znovu vydána obě alba remasterovaná z původních studiových pásků. Taylor nalezl i pásek s  nahrávkou třetího, nevydaného alba The Garden, které tak vyšlo téměř třicet let po natočení, v roce 1998. V 90. letech vyšla také nová alba Beacon a Decatur. V roce 1999 utrpěl Simeon zranění při autonehodě a  skupina byla nucena výrazně omezit činnost. 10. března 2005 zemřel Danny Taylor. V říjnu 2007 Simeon zahájil řadu koncertních vystoupení na nichž uvádí sólové verze skladeb z repertoáru Silver Apples.

Skupina Silver Apples jako jedna z prvních postavila svůj zvuk na elektronice a je považována za přímého předchůdce krautrockových a  experimentálních elektronických kapel.


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.