První významný pokus o konstrukci automatického generátoru rytmů využíval samplingu. Když v roce 1946 americký hudebník Harry C. Chamberlin nahrával party do skladeb svých kolegů, uvědomil si, že by části nahrávek jednotlivých hudebních nástrojů mohly být použity i v jiných skladbách. Započal proto s pokusy o vytvoření rytmických frází pomocí smyček magnetofonových pásků. V roce 1948 dokončil v garáži svého domu v Uplandu v Kalifornii první prototyp automatického generátoru rytmů obsahujícího čtrnáct smyček magnetofonového pásku s nahranými rytmy bicích nástrojů. Posuvná hlava umožňuje přecházet mezi sousedními pásky a tím volit přehrávané stopy. Rychlost posuvu pásku lze plynule regulovat. Během dvou let vyrobil asi deset těchto přístrojů a nazval je Chamberlin 100 – Rhythmate. Po úspěchu s generátorem rytmů začal pracovat na vývoji klávesového magnetofonického nástroje, který nazval Musicmaster a který se později stal předlohou legendárního Mellotronu. K výrobě generátorů rytmů Rhythmate se Chamberlin vrátil na konci 50. let. Mezi roky 1960 a 1969 se ve firmě Chamberlin Instruments Company v Uplandu vyráběly modely 25, 35 a 45, které jsou konstrukčně stejné a liší se pouze nahranými rytmy. Přístroje jsou umístěné v dřevěné skříni, která slouží jako reproduktorová skříň a obsahuje též vestavěný výkonový elektronkový zesilovač. Pro záznam je použito čtrnáct smyček 3/8″ pásku s třístopým záznamem. Mezi roky 1975 a 1980 se v kalifornském Ontariu vyráběla nová řada – modely 20, 30 a 40, které se opět liší jen nahranými rytmy. Pro záznam slouží 1″ pásek s šestnácti stopami.
Vlastní rytmický automat postavil také americký skladatel a hráč na vibrafon a další perkuse Clair Omar Musser, který se již od 20. let věnoval konstrukci bicích nástrojů a ve 40. letech založil vlastní firmu na výrobu perkusí Musser Marimba Company. V rozmezí let 1949 a 1952 postavil pro vlastní potřebu Musser Maestro Marimba Metron, generátor rytmů umožňující zároveň i živou hru. Přístroj elektronicky generuje zvuky několika bicích nástrojů a obsahuje i dva činely upevněné na bocích skříně, které jsou rozeznívány pomocí elektromagnetů. Automatický generátor vytváří třináct rytmů, stiskem tlačítek lze spouštět osm elektronicky generovaných zvuků – velký buben, dva tom-tomy, dva temple-bloky, wood-blok, claves a maracas. Tlačítka ovládají i oba elektromagneticky aktivované činely. Nástroj má vestavěný zesilovač a reproduktor, elektronika je elektronková. Musser tento nástroj obvykle označoval jako Rhythm Machine a používal jej ve studiu, na koncertech i při výuce.
Asi nejvýznamnějším z prvních bicích automatů je Side Man, který jako doplněk k varhanám postavila v roce 1959 americká firma Wurlitzer a který se stal inspirací mnoha konstruktérů a předlohou pro pozdější bicí automaty a generátory rytmů. Nástroj, který slouží pro vytváření několika jednoduchých rytmů, elektronicky generuje zvuky bicích nástrojů, které se spouštějí mechanickým sekvencerem nebo ručně. Přístroj je v dřevěné skříni, na jejímž víku je umístěn panel s ovládacími prvky. Zdrojem zvuku jsou generátory, produkující zvuky deseti bicích nástrojů. K vytváření základních perkusivních zvuků slouží generátory produkující po spuštění krátký zvukový puls. Šumovou složku zvuku některých nástrojů vytváří společný generátor šumu. Zvuky spouští mechanický sekvencer, jehož základem jsou rotační přepínače s několika skupinami kontaktů. Každá skupina tvoří samostatnou stopu ovládající jeden zvukový generátor. Rozmístění aktivních kontaktů určuje rytmus hraný příslušným zvukem. Pro pohon kotouče slouží malý elektromotor, jehož otáčky, a tím i tempo generovaného rytmu, lze ovládat posuvným regulátorem. Pro volbu jednoho z dvanácti rytmů slouží otočný přepínač. Mezi rytmy je např. Tango, Foxtrot, Waltz, Mambo, Cha-cha, Beguine, Bolero nebo Rhumba a také jednoduchý metronom. Side Man je vybaven dálkovým ovladačem, pomocí něhož může nástroj řídit hudebník sedící u varhan. Jednotlivé zvuky lze také spouštět ručně pomocí deseti spínačů umístěných na panelu. Součástí Side Manu je i výkonový zesilovač a reproduktory. Mechanicky řízené generátory rytmů vyráběla firma Wurlitzer několik let postupně v různých verzích, lišících se mechanickým provedením i elektronickými obvody. Ty jsou u prvních verzí osazeny elektronkami, novější modely jsou tranzistorové. Side Man měl přes svou neobvyklost obchodní úspěch. Brzy si vydobyl všeobecné uznání a vzbudil také pozornost profesní organizace hudebníků Musicians Association, která údajně v obavách o pracovní místa bubeníků žádala firmu Wurlitzer o zastavení jeho výroby.
Na počátku 60. let inspiroval Side Man majitele hudebního klubu a obchodu Sound Box v Tokiu Tsutomua Katoha, který se rozhodl postavit podobný generátor rytmů s více možnostmi. V roce 1962 proto Katoh založil firmu Keio Gijutsu Kenkyujo, v roce 1964 přejmenovanou na Keio Electronic Laboratories, která již v roce 1963 uvedla na trh přístroj Disk Rotary Electric Auto Rhythm Machine DA-20, známější jako Donca Matic Rhythm Machine. Na konci 60. let začala firma Keio vyrábět elektronické varhany, které označovala Korg (Keio Organ). V roce 1986 byla firma Keio Electronic Laboratories přejmenována na Korg, Inc. Podobně jako Side Man, je i Donca Matic DA-20 určen pro postavení vedle elektronických varhan. Je proto vestavěn ve vysoké dřevěné skříni a panel s ovládacími prvky je umístěn nahoře. Stejně jako u Side Manu je základem generátoru rytmu otáčející se kolo, které spouští elektronicky generované zvuky. Nástroj má též vestavěný zesilovač a reproduktor. Následující modely Donca Matic DC-11 a DE-11 se lišily vestavěnými zesilovači a reproduktory. Další modely, vyráběné od roku 1966 pod označením Donca Matic, Mini Pops, Rockmate, Checkmate a Stageman, jsou již plně elektronické, bez mechanických dílů v sekvencerové části. V roce 1979 se objevila řada Korg Rhythm s novým zvukovým generátorem, v polovině 80. let nahradila firma Keio své bicí automaty s analogovými zvuky digitálními nástroji přehrávajícími zvukové vzorky.
Side Man firmy Wurlitzer byl inspirací i pro dalšího japonského konstruktéra, elektrotechnika Ikutara Kakehashiho, který ve své firmě Ace Electronics v Ósace na počátku 60. let postavil vlastní verzi elektronických bicích. Jeho Rhythm Ace R-1, který byl na trh uveden v roce 1964, byl na rozdíl od elektromechanických nástrojů Side Man a Donca Matic plně elektronický. Neobsahoval sekvencer, neprodukoval tedy žádné rytmy, ale jednotlivé zvuky bicích nástrojů se spouštěly pouze pomocí ovládacích tlačítek. Jako doplněk k jiným nástrojům se proto nehodil a nebyl o něj prakticky žádný zájem. Bicí automat uvedla firma Ace Electronics až v roce 1967 jako reakci na plně automatické generátory rytmu Donca Matic firmy Keio. Ace Tone FR-1 Rhythm Ace má 16 přednastavených rytmů, volených pomocí šestnácti tlačítkových spínačů, přičemž stiskem většího počtu tlačítek se spustí všechny zvolené rytmy současně. Tím lze vytvořit velké množství rytmických kombinací, rytmy je možné dále modifikovat pomocí spínačů, kterými jsou umlčeny některé zvuky. Pro svou flexibilitu si FR-1 získal značnou oblibu, o generátor rytmů firmy Ace projevila zájem také americká firma Hammond a obě společnosti navázaly spolupráci. Ace Electronics se stala japonským distributorem firmy Hammond a v roce 1968 vznikl společný podnik Hammond International Japan. V následujícím roce Kakehashi získal ve městě Hamamatsu zbytky firmy Zenon Gakki Seizou, která dříve vyráběla klávesové nástroje. Na přelomu 60. a 70. let spolupracoval Kakehashi s firmou Hammond na vývoji jednomanuálových varhan s vestavěným generátorem rytmů, které firma Hammond později úspěšně prodávala pod názvem Piper Organ. Na počátku 70. let ztratil Kakehashi ve své firmě většinový podíl, v březnu 1972 ji proto opustil a vývoj dalších modelů elektronických bicích automatů pokračoval ve firmě Ace Electronics v 70. letech bez něho.
18. dubna založil Kakehashi novou společnost s názvem Roland Corporation a 13. března následujícího roku další společnost. Tu nazval Music Electronics Group (MEG Electronics), zanedlouho ji však přejmenoval na Boss. Obě společnosti se kromě jiného nadále věnovaly vývoji a výrobě bicích automatů a generátorů rytmů, mezi velice známé nástroje patří modely řady CR a TR firmy Roland, jejichž zvuk spoluvytvářel mnohé styly elektronické taneční hudby 80. let.