Melomanova procházka po šachovnicových polích.
Šachy podobně jako hudba a láska mají tu moc učinit člověka šťastným, prohlásil kdysi slavný šachista Siegbert Tarrasch. Hrajeme se ženou šachy často a s vášní. Oba odmítáme prohrát. Podvečery se tak mění v thrillerové duely, na jejichž konci je hrdý vítěz a zdeptaný poražený, který se obává, zda u něj již nezačala stařecká demence.
A tak není divu, že jsme patřili k oněm více než šedesáti milionům domácností, jež vloni strávily šest a půl hodiny při večerním sledování seriálu Dámský gambit. Byl jedním z nejvíce streamovaných seriálů v dvaadevadesáti zemích světa a způsobil obrovský boom zájmu o hru zvanou šachy. Samozřejmě jsem si nemohl nevšimnout výborné hudby Carlose Rafaela Rivery. Tento skladatel studoval hudební kompozici také u Randyho Newmana (kterého většina hudbymilovných lidí zná jako sarkastického rockového písničkáře, ale proslavil se i jako autor filmové hudby; např. k Formanově opusu Ragtime). Významně na sebe upozornil hudbou k thrilleru Mezi náhrobními kameny (2014), za televizní seriál Godless získal cenu Emmy (2017). Soundtrack k Dámskému gambitu zaznamenal za první tři týdny jen na Spotify 3,5 milionu přehrání.
Ani Harry Potter neunikl této hře. A tím pádem i skladatel-velikán John Williams. Ve filmu Harry Potter a Kámen mudrců (2001) je tato podle mého názoru skvělá šachová scéna:
https://www.youtube.com/watch?v=9HeHjQ5QNSU
Na stránkách www.chess.com řeší převážně britští příznivci šachu z řad široké veřejnosti velmi důležitou otázku, jakou hudbu si ke hře pustit. Já osobně, byť meloman, nejsem schopen při hudbě hrát, pokud tedy chci vyhrát. Samozřejmě, že šachy hraju hlavně pro zábavu, ale moje zkušenost je taková, že si pak nevychutnám ani jedno ani druhé. Proto mne překvapilo, že hudbu k šachům odmítá jen tak jeden z deseti Britů. Ti ostatní mnohdy jmenují takový hudební doprovod, při němž bych i zapomněl, jak se kterou figurou táhne. Někteří uvádějí sice barokní hudbu, což by ještě šlo, ale Snoop Doggy Dogg, Henry Cow, Miles Davis, Nirvana, Nine Inch Nails, Sisters of Mercy, Metallica či Eminem, což nechápu.
Pamatuju si na takzvaný zápas století mezi Bobbym Fischerem a Borisem Spasským v Reykjavíku v roce 1972. Táhlo mi třináct a toto šachové klání jsme s tátou brali podobně jako hokej mezi námi a Rusáky. Československá televize přinášela zkrácené záznamy partií; samozřejmě si neodpustila dehonestační útoky na Američana, takže o to emotivněji jsme dění prožívali. Pokaždé, když Fischer vyhrál, táta jásal a posílal bolševiky… no, souhrnně řečeno „ke všem čertům“. Bylo to tak nakažlivé, že jsem míval zvýšenou teplotu podobně jako po oněch legendárních hokejových kláních. Ve Svobodném slově, novinách, jež táta odebíral, jsem fascinovaně zíral na obrázky pravidelných šachových úloh. Působily na mne jako nějaká kouzelnická formule, která mne nevratně očaruje. To je asi ten důvod, proč jsem šachy začal hrát až jako dospělý. A to díky kolegovi na šachtě, jenž je hrál závodně ještě jako junior; nosil s sebou na noční do podzemí malé cestovní magnetické šachy, takže při pauze na jídlo jsem skrze drtivé porážky pronikal do tajů šachové hry.
Dnes je za nejlepšího šachistu světa považován Garri Kasparov, Rus žijící v New Yorku, mistr světa z let 1985–2000. V roce 2003 se objevil celovečerní dokument Game Over: Kasparov and the Machine, pojednávající o duelu Kasparova s počítačem IBM Blue, který ale člověk prohrál. Jde o vzrušující film s existenciálním nábojem, umocněný výtečnou hudbou. Jejím autorem je britský skladatel Rob Lane, proslavený třeba cenami ověnčenou muzikou k seriálům Merlin, Alžběta I. či John Adams. Ovšem znám je i ze světa soudobé vážné hudby; jeho skladba Evocations, zkomponovaná pro slovutný Brodowski String Quartet, měla premiéru na festivalu Basingstoke Arts 2012, napsal též Plath Poems pro soprán, piano a smyčcové kvarteto (2015). Ano, na verše nešťastné básnířky Sylvie Plath.
Při práci na těchto Zápiscích jsem objevil pozoruhodné stránky amerického šachového velmistra Billa Walla, kde se obšírně věnuje též hudbě na téma šachy. Díky jeho stránce jsem se dozvěděl, že mezi vášnivé šachisty patřili nejen Beethoven, Borodin, Brahms, Chopin, Dvořák, Mendelssohn, Musorgskij, Prokofjev, Rimsky-Korsakov, Rossini, Schumann, Šostakovič, Verdi a Wagner, ale též jazzové osobnosti jako Art Blakey, Chris Botti, Anthony Braxton, Dizzy Gillespie (hrál nejčastěji s Billie Holiday), Charlie Parker, Gene Krupa, Wynton Marsalis, Dominic Miller (ten dokonce na úrovni velmistra) a Jason Rebello. Figurují tu i jména jako Leonard Bernstein, Ennio Morricone (o jeho vášní pro hru jsme tu psali), Frank Sinatra, David Bowie (slavné jsou snímky duelů s herečkou Catherine Deneuve z roku 1982), Ray Charles (legendární jsou utkání s Williem Nelsonem), John Lennon s Yoko Ono, Madonna (jejím učitelem byl Alan Morris, šachový mistr Skotska), Joni Mitchell, Moby, Sting a Ringo Starr. Ten byl z Beatles nejvášnivějším šachistou. Šachy se prý naučil hrát díky jednomu studiovému inženýrovi při natáčení Seržanta Pepře. Později si nechal výtvarníkem Klausem Voormannem vyrobit šachy, jejichž figurky byly vymodelovány z jeho rukou a prstů. V roce 2007 byly prodány za 36 000 dolarů.
Lze se dočíst i o hudebních dílech, které se šachy přímo souvisejí. Je toho opravdu hodně. Šachy jsou v hudbě vskutku evergreenem. Mne pochopitelně zajímá John Cage, protože ten je fenoménem snad v každé oblasti lidského konání. Bez nadsázky. A nezklamal. V roce 1943 vytvořil malbu inkoustem a kvaší Chess Pieces pro výstavu The Imagery of Chess v neworské galerii Juliena Levyho (1944-45). Tématem výstavy byl Marcel Duchamp a šachy. V roce 2005 malbu objevila singapurská klavíristka a performerka Margaret Leng Tan, jež spolupracovala s Cagem od roku 1981 až do jeho smrti. Rozeznala v ní partituru klavírní sonáty, kterou také o rok později premiérovala. Chess Pieces je složená z dvaadvaceti systémů čtených konvenčně zleva doprava, přičemž každý systém je samostatnou hudební jednotkou o dvanácti taktech; v podstatě jde o dvaadvacet modulárních segmentů. Od té doby se skladba objevuje v různých nástrojových provedeních.
Také někteří naši skladatelé se nechali inspirovat královskou hrou. Třeba v roce 1930 Bohuslav Martinů v baletu Echec au Roi, který zpodobňuje šachovou partii. Ladislav Simon v roce 1971 zkomponoval osmiminutové blues pro velký jazzový orchestr pod názvem Šachová dáma a Jan Kapr osmnáctiminutovou Šachovou sonátu pro dva klavíry (1972).
Koneckonců, sám život je šachovou partií. Snažme se tedy nedostat mat!
