Osudy Dezidera Hoffmanna, fotografa války i hudby.
„Je jedno, zda snímáte něco jediným fotoaparátem či šesti. Vždy všechno snímáte prostřednictvím jednoho oka. A to oko nelže.“ (Dežo Hoffmann)
Před dvěma týdny jsem byl se ženou tři dny v Banské Štiavnici. Ve starobylém hornickém městě s nezpochybnitelným géniem loci a oslavující nejdelší milostnou báseň světa Marína, kterou zde napsal romantik Andrej Sládkovič, jsme objevili pozoruhodný dům. Narodil se v něm 24. května 1912 v židovské rodině Dezider Hoffmann. Pod jménem Dežo či Dezo Hoffmann se celosvětově proslavil jako fotograf, fotožurnalista a kameraman. A přesto ve své vlasti prakticky upadl v zapomnění, přitom právě on stál za vizuální identitou nejslavnější kapely všech dob. Ano, Beatles. Ještě před pěti lety vypadal tento dům z 18. století notně zchátrale. Dnes je z něj luxusní penzion a díky obdivuhodné občanské aktivitě zde bylo 25. října 2019 otevřeno dokonce malé muzeum Deža Hoffmanna.
Všechno o jeho životě se lze dočíst třeba na webových stránkách https://www.dezohoffmann.sk/ i ve výpravné knize Fotograf Beatles z pera Mariána Pauera, renomovaného teoretika fotografie, jež vyšla poprvé v roce 2000; dalo by se říci, že její autor de facto zachránil pro Slovensko osudy dvorního fotografa Beatles. A nejen Brouků. Hoffmann vydával obrazové publikace také o Rolling Stones, Cliffu Richardovi a Shadows, fotil ale i Pink Floyd, Animals, Boba Dylana, Jimiho Hendrixe, Boba Marleyho, Davida Bowieho, Franka Sinatru, Stevieho Wondera atd. Ostatně podívejte se sem, zde jsou ty nejslavnější Hoffmannovy fotky deseti ikon světové pop music.
Od mládí ho přitahoval svět filmu. V roce 1932 se mu poštěstilo asistovat kameramanovi Oto Hellerovi při barrandovském natáčení přelomového filmu Extase režiséra Gustava Machatého. Údajně měl tehdy milostný románek s hvězdou filmu Hedy Kieslerovou (později Lamarrovou); nicméně ona to byla, jež ho doporučila do Paříže do 20th Century Fox. V letech 1936-38 dokumentoval v řadách mezinárodních brigád protifašistický odboj ve španělské občanské válce, kde se setkal s fotografem Robertem Capou a tehdy reportérem Ernestem Hemingwayem. Mimochodem španělské republice pomáhalo okolo dvou tisíc československých občanů! Byl několikrát raněn a v únoru 1939 byl internován s ostatními interbrigadisty ve Francii. Po vypuknutí války se nacházel v táboře Gurs. Tady panovala značně napjatá atmosféra. Důvod mnohé naše takyhistoriky, kteří se na sociálních sítích hemží jako mouchy na lejně, možná překvapí; mohli za to totiž komunisté, kterých tu byla většina. Ti se totiž v důsledku uzavření paktu Molotov – Ribbentrop odmítli přihlásit do československé zahraniční armády a bojovat proti Německu. A dokonce několik desítek pročeskoslovensky orientovaných interbrigadistů vyloučili ze svých řad, včetně Hoffmanna. Ten ale v internačním táboře zůstal až do června 1940 jako důvěrník čs. odboje. Poté odcestoval do Velké Británie a válku strávil v letecké jednotce naší armády. Ale ještě předtím čelil komunisty vyprovokovanému pokusu o rozklad čs. armády v táboře v Cholmondeley.
Od května 1944 se u něj ale začaly projevovat vážné zdravotní potíže a na konci téhož roku byl jako poloviční invalida propuštěn z armády. Mezitím se ovšem v Anglii oženil a založil rodinu. A zůstal tu i po válce; do své vlasti, kde byla většina jeho příbuzných zavražděna během holocaustu, se již nevrátil. V Leicesteru a záhy v Londýně si otevřel fotoateliér. Již v roce 1949 v londýnském klubu Cassanova fotil největší hollywoodské hvězdy, včetně Marilyn Monroe, Charlieho Chaplina, Marlona Branda či Sophie Lorenové.
Španělská válka z Hoffmanna udělala vynikajícího reportážního fotografa. Odmítal stylizovanou ateliérovou fotografii. Vypěstoval si neobyčejný cit pro autenticitu, jež se stala poznávacím znamením jeho práce. Mnohé z toho, co se naučil v dramatických podmínkách jako válečný fotograf a kameraman, dokázal přetransformovat do svého jedinečného stylu focení beatových a soulových hvězd šedesátých let.
Když začal v roce 1962 fotit Beatles, bylo mu padesát. Přesto mu Brouci bezmezně věřili a poslouchali ho na slovo. (Pamatujete na údajný Lennonův výrok „Nevěřte nikomu, komu je nad třicet“?) „Dežo nám řekl: Prostě skákejte a běhejte. Tak jsme skákali a běhali…“, vzpomínal po letech Paul McCartney. Nikdo předtím takto hudební skupinu nenafotil – v pohybu. Snímky, jež během několik dní v Liverpoolu pořídil (původně mu editor londýnského týdeníku Record Mirror dal jednodenní služebku, jen tak na zkoušku, jestli má tahle „garážová“ kapela vůbec nějaký potenciál), v podstatě odstartovaly hvězdnou kariéru Beatles. Jasně rozpoznatelná, vybočující, bezprostřední, spontánní, originální vizuální identita nové skupiny slavila úspěch již s prvním singlem Love Me Do. A ta nejzdařilejší skákací fotka se objevila na singlu Twist And Shout a inspirovala i režiséra Perného dne Richarda Lestera s kameramanem Gilbertem Taylorem k oné rozverné scéně na zahradě hudebního studia. Hoffman byl se svým fotoaparátem též u zrodu prvního alba Beatles ve studiu Abbey Road, nechyběl na jejich prvních rozhlasových a televizních natáčeních a setrval s nimi jako dvorní fotograf téměř tři roky. Ačkoli ho Paul McCartney považoval za „nejlepšího fotografa na světě“, po vypjatém konfliktu s Johnem Lennonem při natáčení Perného dne nakonec skupinu opustil.
Jednoho dne na ulici San Rema během tamního festivalu italské pop music, kterým nás „oblažovala“ Československá televize s vemlouvavým hlasem Miloše Skalky, uslyšel slovenštinu. Tak se seznámil s Jánem Siváčkem, ředitelem Bratislavské lyry, se kterým se dohodl na spolupráci při získávání angloamerických beatových skupin. Díky Hoffmannovým kontaktům se v Československu postupně objevili Marmalade, Tremeloes, Cliff Richard, Sandie Shaw a Beach Boys. Na Sandie Shaw, která na bratislavském festivalu v roce 1967 vystupovala bosa, si budu pamatovat do smrti. Bylo mi osm a já se do ní strááášně zamiloval…
I když už Hoffmann s Beatles ve druhé polovině šedesátých let nepracoval, zůstával s kapelou v kontaktu. Johna Lennona dokonce fotografoval jen týden před jeho vraždou. V polovině osmdesátých let odešel do důchodu. Do té doby udělal více než milion záběrů, s Beatles řádově tisíce. Když byl poslední roky života vážně nemocný, Paul McCartney mu platil léčení. Uhradil i jeho pohřeb. Dežo Hoffmann zemřel na zástavu srdce 26. března 1986. Je pochován na židovském hřbitově v londýnské čtvrti Golders Green.
A ejhle, svéráznou poctu slavnému banskoštiavnickému rodákovi vystřihl i raper Wačkovec!