Tentokrát na téma Meloman a výtvarné umění…
Rok se s rokem sešel a byl tu další Hevhetia Fest, na kterém košické vydavatelství hudebního osvícence Jána Sudziny představila svoje novinky. Tentokrát se showcase, prezentace a závěrečný velký koncert unikátního kvarteta David Kollar, Rick Cox, Paolo Raineri & Erik Truffaz uskutečnil v jediném dni (20. září) v Trnavě. A aby toho nebylo málo, odpoledne nás, publicisty, čekala vernisáž výstavy Feldův vlak dvorního výtvarníka labelu Dušana Scholtze v synagoze, která slouží jako výstavní prostor Galérie Jána Koniarka. Expozice navazuje na loňskou instalaci Different Trains v atriu Slovenského rozhlasu v Bratislavě, taktéž na téma holokaustu. Ta obsahovala dva cykly. První byl inspirovaný stejnojmenným ikonickým dílem Stevea Reicha a tvořila jej série koláží, jejichž základem jsou pečetě a razítka jako symboly byrokracie a zdánlivě strohého pořádku v protikladu k lidským emocím a utrpení. Vše do puntíku vyúčtováno. Druhý cyklus pak tvořila kolekce děl na pečícím papíře, který byl inspirovaný jánošíkovskou tématikou. Vernisáž této výstavy umocnila jedinečná hudební performance, kdy se dala dohromady čtveřice hvězdných kytaristů, vydávajících v Hevhetii: David Kollar, Szymon Mika, Miloš Železňák a Štefan Szabó, aby zahrála kolektivní, Reichem inspirovanou skladbu Different Stations.
Výtvarník Scholtz cítil cosi nedořečeného, a tak se k tématu doslova v horečnatém stavu vrátil. Výstava nazvaná Feldův vlak představuje nesmírně slnou a sugestivní reflexi příběhu košického rodáka Ľudovíta Felda, který přežil Osvětim díky svému kreslířskému umění; stal se totiž kreslířem u Mengeleho, Doktora smrti. Hudebního antré se zhostil íránský klarinetista Soheil Peyghambari; ten mimochodem na Hevhetii vydal v loňském roce výtečné album Dysphoria. V jeho hudbě zaznívaly drony, židovský lament, vzlínaly vůně i pachy Předního východu, ambientní oblaka, řízný rytmus kolejí ústících do továrny na smrt. Linuly se v prostorách synagogy, vnikaly do dobytčích vagónů, v nichž se tváře křivily utrpením, hudba se usazovala na hromadě kufrů, na paměti, zmírala veškerá filozofie. Běhal mi po nehybném těle mráz, a tentokrát to nebyl onen (jak říkají Francouzi) orgasmus kůže…
https://www.hevhetia.com/hevhetia-showcase-2022-soheil-peyghambari-dusan-scholtz/
Druhý den v Galérii Jána Koniarka přednášel hudební skladatel a zvukový experimentátor Peter Machajdík o unikátním košickém projektu Sound City Days 2013-2021. Díky tomuto mezinárodnímu bienále zvukového umění a experimentální hudby se východoslovenská metropole měnila a nadále bude měnit (letos ve dnech 13.- 15. října) v mekku zvukových instalací autorů z celého světa, a to nejen ve vnitřních prostorách galérií a kulturních center, ale také venku na ulici či dalších městských plochách. Festival odstartoval v rámci projektu Košice – evropské hlavní město kultury 2013 jeho umělecký ředitel Vladimír Beskid, současný ředitel Galérie Jána Koniarka. A to společně právě s Machajdíkem. Ten je dramaturgem Sound City Days dodnes. Navíc tato výrazná osobnost soundartu, jež od roku 1992 žije v Berlíně, iniciovala na půdě Fakulty umění Technické univerzity v Košicích vznik prvního ateliéru na Slovensku zaměřeného na zvukové umění. Zazněl jen zlomek jmen aktérů a ukázek festivalových děl. Mezi nimi nechyběli Christina Kubisch, Paul Panhuysen, Tomomi Adachi, Bernhard Gál, Pierre-Laurent Cassière, Roger Eno, Benoit Maubrey, Denise Ritter, Floraleda Sacchi atd., včetně našich tvůrců Michala Rataje a Pavla Korbičky s Lucií Vítkovou.
https://www.hevhetia.com/hevhetia-showcase-2022-sound-city-days/
Label Hevhetia se letos podílí také na unikátní výstavě ve vídeňském Belvederu nazvané Grow (s podtitulem Strom v umění), jejíž kurátorem je slovenský teoretik umění a kunsthistorik Miroslav Haľák. Součástí výstavy, jež byla v dolním Belvederu otevřena 23.září a trvá do 8.ledna příštího roku, je totiž soundtrack! Ale to až příště…
autoři foto, exkluzivně pro melomana: Andrea Švecová, Peter Rosa, Tomáš Čižmárik
