Nekrolog za Petra Slabého…
Ve čtvrtek 9. února nad ránem nás po boji s těžkou nemocí opustil ve věku nedožitých šedesáti let skvělý člověk Petr Slabý. Filmař, hudební publicista, kamarád. Rozloučení proběhlo v evangelickém kostele v Praze-Vinohradech 20. února.
Světlem tvého těla je oko. Je-li tvé oko čisté, i celé tvé tělo má světlo. Je-li však tvé oko špatné, i tvé tělo je ve tmě. Hleď tedy, ať světlo v tobě není tmou… (Lukáš 34,35). Tato citace z Bible byla mottem…
Petr měl dětské oči. Vřelé. Upřímné. Nezažil jsem ho nikdy vzteklého, dštícího ze svých očí nesmiřitelný, všespalující oheň, jako se to prý stává mně. Bude to asi tím, že se vyhýbal politickým debatám. Žil hudbou, filmem, literaturou, svojí rodinou. Ale jsem si jist, že kdyby se opět lámal chleba jako na konci 80. let, byl by zase na straně svobody. Zní to pateticky, já vím. A Petr nesnášel patos.
Verši z Lukášova evangelia mi opět vytanul ten okamžik, kdy jsem jako osmnáctiletý poprvé koupil desku s Pendereckého hudbou; stalo se tak ve Stánku polské kultury na rohu Jindřišské ulice a Václavského náměstí. A časem právě přibylo Passio et mors Domini nostri Jesu Christi secundum Lucam (neboli Umučení a smrt našeho Pána Ježíše Krista podle svatého Lukáše), rozměrné dílo pro sbor a orchestr, zkomponované v roce 1966 a jako dvojalbum vydáno na značce Polskie Nagrania Muza v roce 1969. Pašije i přes téměř totální atonalitu a použití avantgardních hudebních postupů doslova vybuchují mohutnou emocionální silou a působivostí. Místy Penderecki používá dvanáctitónový serialismus a pracuje skrytě s motivem B A C H; sbor pracuje s mnoha rozšířenými technikami včetně křiku, mluvení, chichotání a syčení. Samozřejmě podobně iniciační zážitek potkal i Petra. Ale trochu jinak; ten to 2LP objevil v tátově sbírce.
Hudební část rozloučení v kostele začala ale jinak. Písní Bijelo Dugme, legendy jugoslávského art-rocku. Petr stejně jako já vyrůstal na takové muzice. A navíc jeho táta, legendární Z. K. Slabý, překládal mimo jiné ze srbochorvatštiny…
Petr se nikdy nechlubil tím, čeho jako filmař a publicista dosáhl. Musel jsem si to zjišťovat sám, a když jsme se potkali, ptal jsem se na podrobnosti. Moc jsem se toho nedozvěděl. Ostýchal se o tom mluvit. Vůbec nerad mluvil o sobě. Výjimku tvořil projekt Jiná hudba pro Kocoura Vavřince v roce 2017. Kdo by neznal mudrlantského kocoura Vavřince a jeho přátele, psí holčičku Otylku, kozlíka Spytihněva a prasátko Mojmíra! Vězte, že jim tehdy bylo plných 50 let; první příběh vyšel 1. února 1967 v dětském časopise Mateřídouška. Jejich rodiči (zvířátek, ale i Petra Slabého) jsou Z. K. Slabý a jeho žena Dagmar Lhotová; příběhy ilustrovala Věra Faltová. Syn oslovil osobnosti české hudební alternativy a požádal každého interpreta či kapelu o jednu skladbu, která by byla jakýmkoli způsobem inspirována kocourem Vavřincem. Vznikla tak kolekce osmnácti příspěvků, jejíž realizaci napomohla crowdfundingová kampaň přes HitHit a vydání se pak ujal label Polí5. A je ji radost poslouchat. Domácí alternativní hudební scéna tak zároveň dokázala, jak je košatá a tvořivá.
Druhou písní, jež zazněla v kostele, byla (pro mne, pravda, překvapivě) Spread Your Wings skupiny Queen:
Na ČRo Vltava se 26. září 1996 poprvé ozvala znělka, ohlašující pořad Svět jiné hudby. Vpravdě ikonický pořad, který připravoval Z. K. Slabý se svým synem Petrem. Až do května roku 2000 jsem si ho nahrával; neušel mi jediný! Podřizoval jsem mu veškerý pozdně večerní čas až do půlnoci a pilně jej nahrával na devadesátiminutové kazety. Ty jsem pečlivě čísloval a popisoval. Sháněl jsem se po dalších informacích o interpretech, a rozšiřoval si tak hudební obzor do dříve netušených zákoutí. Byl jsem jako bezedná houba; postupně jsem nahrávání rozšiřoval i na noční program, v nichž se přehrávala dokonce celá alba ze světa jiné hudby. Leckdy jsem šel spát ve čtyři ráno a v sedm vstával do práce. Prodával jsem CD, víceméně ve vlastní režii. Okouzlen nonkonformní hudbou jsem rozšiřoval sortiment na úkor té komerční. Takže tržba šla dolů, až se mnou majitel obchodního domu, jehož součástí byl obchod s CD, ztratil trpělivost a rozvázal pracovní poměr. Za to všechno vděčím Světu jiné hudby. Světu, který mi otevřel další světy. Bohužel při stěhování v tom květnu 2000 jsem byl nucen těch několik stovek kazet opustit.
(Naštěstí se v roce 2002 objevilo první vydání knihy Svět jiné hudby, tehdy v jednom svazku, jež se stala mojí biblí; v roce 2017 pak Volvox Globator vydal dvojku.)
Á propos: znělkou, na kterou jsem se vždy těšil, byla skladba Stamoide Cousu. Najdete ji na albu Emile au jardin patrologique švýcarské kapely Debile Menthol z roku 1981.
26. září 2020 zazněl příjemný, kultivovaný hlas Petra Slabého poprvé ve vltavském pořadu Noční hudba. Poslední pak 25. února 2022. Již posmrtně.
Samotný pořad Svět jiné hudby ožil pak díky brněnskému Radiu Ponava. Petr stačil vytvořit devět dílů.
Co jsme toho spolu napovídali o té naší muzice! Také jsme se přeli. Tváří v tvář i korespondenčně. Třeba o smyslu volné improvizace, o kvalitě hry některých jazzových muzikantů a stovek alb! Vídali jsme se pravidelně na HevhetiaFestu, na Jazz Goes To Town. Zatímco já při koncertech pečlivě zapisoval dojmy a poznatky, abych mohl dát do kupy reporty, Petr si nic nepsal, ani slovo, každou chvíli odskakoval na cigaretu a dvojku bílého vína. A pak napsal tak skvělou reportáž, že jsem skoro nedýchal.
Chystal jsem se k němu do práce, již si našel, aby společně se psaním uživil rodinu, do vyšehradských kasemat, kde byl průvodcem. Roky jsem mu sliboval, že strávím aspoň jeden letní víkend u něho na chalupě v Chřibské, v mých rodných Lužických horách, na hranici milovaného Českého Švýcarska. Tolikrát jsem trempoval okolo, aniž jsem tušil, kdo tam pobývá!
V kostele nakonec jako poslední zazněla píseň Noční dítě skupiny Zuby nehty z alba Král vysílá své vojsko (1995). Autorkou je Pavla Jónssonová. Tehdy byla coby Pavla Slabá Petrovou ženou a píseň je o něm.
Noční dítě, kde se touláš –
mělos tady dávno být!
Měsíc v břízách, v krvi touha, cesta stoupá,
ztrácím klid.Noční dítě, počkej chvíli,
kometa už září tmou,
musím ještě kytky zalít
a už letím za tebou!Noční dítě tady jsem
a tady taky bude
vlát vlajka, znamení,
který uvidíš
na každým domě,
stromě,
v prachu
i v plameni!
Dodnes nemohu zapomenout na festival Jazz Goes To Town 2021, v jehož rámci uvedl Petr svůj poslechový pořad Imprese Charlese Minguse. Dokázal setřít hranici mezi přednášejícím a posluchači, smysl měla pouze hudba. Výběr byl zaměřen nejen na originální skladby, které bylo možno pro Minguse považovat za ikonické, ale též coververze, které dokládaly životnost odkazu tohoto jazzového velikána.
Něco podobného, jen jinak pojaté, prezentoval v pražském Studiu Paměť v dubnu 2022 u příležitosti výročí 100. narozenin Minguse. Skvělý vinylový sešn Charles Mingus Jazz Story můžete zhlédnout zde:
Na závěr vězte, že v pátek 17. března od 19.00 proběhne v pražském klubu Kaštan, scéně Unijazzu, Večer pro Petra Slabého. Neměla by to být žádná tryzna, ale veselé vzpomínání na kamaráda. Zahrají kapely, které měl rád a jež jsou s ním často nějak úzce spojené. Dojde také na projekce jeho klipů a vizuálních děl s ním spjatých. Výtěžek z dobrovolného vstupného bude věnován Petrově pozůstalé rodině.