- Inzerce -

Zápisky melomanovy 99

Meloman objevuje svět soudobých skladatelek z Polska

Jedním z nejhlubších zážitků na letošním festivalu Jazz Goes To Town v Hradci Králové bylo vystoupení polského uskupení Marek Pospieszalski Octet. Představilo totiž vlastní improvizační reflexe tvorby soudobých skladatelů a skladatelek ze své vlasti. Pro nás, tuzemce, zhusta neznámých.

Vloni se 2CD Polish Composers Of The 20th Century stalo polským Albem roku, letos vyšlo No Other End of the World Will There Be (Based on the works of Polish Female Composers of the 20th Century). Zatímco předchozí nahrávka se týkala tvorby skladatelů, ta letošní obsahuje deset skladeb deseti skladatelek, respektive deseti vesměs řízených improvizací na základě jejich děl. V minulosti jsem slyšel tak jednu dvě ukázky z hudby Elżbiety Sikory a Hanny Kulenty, o něco více znám současnou autorku střední generace Agatu Zubel. Ale i v těchto případech jsem byl mocně zasažen jejich hudbou, zvláště, když jsem pak získal i příslušné CD. (Oba tituly mimochodem vyšly na portugalské značce Clean Feed Records https://cleanfeed-records.com/.) Musím se s vámi o tuto úžasnou hudbu podělit.

Marek Pospieszalski Oktet vystoupil v říjnu v Hradci Králové v této sestavě: Marek Pospieszalski – dechové nástroje, tape machine, Tomasz Dąbrowski – trubka, Piotr Chęcki – saxofony, Tomasz Sroczyński – viola, Szymon Mika – kytara, Grzegorz Tarwid – klavír, Ksawery Wójciński – kontrabas a Qba Janicki – bicí. (Na albu No Other End of the World Will There Be je jediná změna, a to u kontrabasu; zde je Max Mucha.) Vzhledem k tomu, že Polsko je velmocí nejen v jazzu, ale také v soudobé vážné hudbě, není divu, že hudba mnohých tvůrců představuje fúzi těchto dvou světů. A ty světy si tu více, onde méně rozumějí. (Na téma tzv. třetího proudu jsem tady již psal https://www.hisvoice.cz/zapisky-melomanovy-66/) V případě saxofonisty, klarinetisty a skladatele Marka Pospieszalského jde ale přímo o kongeniální spojení. Ten na to šel jinak – přímo vychází z již originálních kompozic polských skladatelů a skladatelek 20. století. Aby dokázal, že tato náročná hudba měla významný vliv na jazz a vůbec improvizovanou hudbu, na elektronickou klubovou muziku, noise, elektroakustickou hudbu a sound art. Na pódiu zazněla jedinečná směs témbrové hudby, elektroniky včetně noise, undergroundové hutnosti a jazzové improvizace hlavně freejazzové estetiky. No Other End of the World Will There Be se jmenuje i skladba, jež koncertní set této polské úderky zakončila; Pospieszalski v ní vyšel z kompozice Agaty Zubel na téma básně klasika Czesława Miłosze Piosenka o konću świata. Ve finále se vynořil kolektivní zpěv oné sentence „žádný jiný konec světa nebude“, která se repeticí změnila v působivou mantru.

Již zmíněným albem No Other End of the World Will There Be pokračuje Marek Pospieszalski v prohlubování jedinečné tvůrčí interpretace s důrazem na kolektivní improvizaci. Originální kompozice jsou záminkou k aktuální umělecké výpovědi o současné době. Forma děl je tentokrát stručná, ale plná náhlých zvratů, mnohobarevná a neméně radikální jako původní díla.

Album otevírá skladba Sikora, s podtitulem Variations on a theme by Elżbieta Sikora – Rappel III; tedy kompozice napsané původně pro smyčcový orchestr. Elżbieta Sikora se narodila v roce 1943 ve Lvově a v roce 1968 získala diplom na katedře zvukového inženýrství na Státní vyšší hudební škole ve Varšavě. V letech 1968-70 studovala elektroakustickou hudbu v Paříži u Pierra Schaeffera a Franςoise Baylea. Po návratu do Varšavy studovala skladbu na tamní univerzitě u Tadeusze Bairda a Zbigniewa Rudzińského. Jako stipendistka francouzské vlády se zúčastnila kurzu počítačové hudby na IRCAM a studovala skladbu u Betsy Jolas v Paříži. Jako stipendistka Kościuszko Foundation studovala počítačovou hudbu posléze také v Centru pro počítačový výzkum hudby a akustiky (CCRMA) na Stanfordské univerzitě pod vedením Johna Chowninga. Od roku 1981 žije ve Francii. Je neustále ve spojení s vlastí, kde byla např. v letech 2011–2017 uměleckou ředitelkou festivalu Musica Electronica Nova Wrocław.

Druhým trackem je Matuszczak (Variations on a theme by Bernadetta Matuszczak – Libera Me). Původní dílo je určeno pro baryton a magnetofonový pás. Bernadetta Matuszczak (1937–2021) studovala kompozici u Tadeusze Szeligowského a Kazimierze Sikorského a pokračovala pak v Paříži u Nadii Boulanger. Její hudba byla taktéž uvedena na mezinárodní úrovni.

Následuje Dlugoszewski, Pospieszalského skladba inspirovaná kompozicí Angel of the Inmost Heaven, již napsala Lucia Dlugoszewski pro dechové kvinteto. Tato skladatelka (1925–2000) byla též básnířkou, choreografkou, performerkou a vynálezkyní. Vytvořila přes stovku hudebních nástrojů, včetně témbrového klavíru; šlo o druh speciálně preparovaného klavíru (s využitím plastů apod.). Původně chtěla být lékařkou, ale po nepřijetí na lékařskou fakultu Polsko v roce 1950 opustila a přestěhovala se do New Yorku, kde strávila zbytek života. Zde také studovala klavírní hru (Grete Sultan), muzikologickou analýzu (Felix Salzer) a skladbu (Edgarda Varèse). Stala se pak uznávanou skladatelkou experimentální hudby.

Skladba Bacewicz, což jsou Variace na téma z 1. smyčcového kvartetu, jež zkomponovala Grażyna Bacewicz (1909-1969), vzdává hold této teprve druhé polské skladatelce (po Marii Szymanowské), jež se dočkala uznání ve světě. Je také autorkou hudby k legendární polské animované pohádce Mařenka a trpaslíci z roku 1961.

Buczkówna odkazuje k tématu z Les Sons Esoteriques autorky Barbary Buczek (1940–1993) z Krakova. Skladba byla původně napsána pro flétnu, computer a magnetofonový pás. Buczek v letech 1969–1974 studovala skladbu u Bogusława Schaeffera. Patřila do uměleckého sdružení Grupa Krakowska a mezinárodního Frau und Musik.

Ve skladbě Kulenty je základem téma z Breathe pro smyčcový orchestr od Hanny Kulenty. O této skladatelce (nar. 1961) se mimochodem zmiňuji již dříve, a to v souvislosti s recenzí sólového alba Nut (Live) basklarinetistky Fie Schouten. Kulenty se po studiu hry na klavír věnovala kompozici; zprvu u Włodzimierze Kotońského na Hudební akademii Fryderyka Chopina ve Varšavě, posléze v letech 1986-88 u Louise Andriessena na Královské konzervatoři v Haagu. Absolvovala též letní kurzy v Darmstadtu (1984, 1988) a Mezinárodní kurzy pro mladé skladatele Kazimierz (1983, 1990) s Iannisem Xenakisem, Witoldem Lutosławskim, Thomasem Kesslerem a François-Bernardem Mâchem. Střídavě žije a pracuje ve Varšavě a nizozemském Arnhemu. Zkomponovala dosud dvě opery, tucet děl pro velký orchestr a řadu skladeb pro sólové nástroje a komorní skupiny.

Moszumańska-Nazar se samozřejmě týká skladatelky, klavíristky a hudební pedagožky Krystyny Moszumańské-Nazar (1924–2009), kde okteto improvizuje na téma její skladby Rapsod II. pro orchestr. Po dokončení studií nastoupila jako profesorka na Hudební akademii v Krakově a v letech 1987–1993 tu působila dokonce jako rektorka.

Track Pstrokońska-Nawratil obsahuje variace na téma z kompozice El Condor, kterou napsala Grażyna Pstrokońska-Nawratil původně pro dvě marimby a smyčcový orchestr (1996). Autorka se narodila ve Wroclawi v roce 1947. Studovala též ve Francii (Pierre Boulez a Olivier Messiaen), kde absolvovala i kurzy Iannise Xenakise.

Následuje skladba Ptaszyńska, Variace na téma A Winter´s Tale autorky Marty Ptaszyńské, určené původně pro velký orchestr. Marta Ptaszyńska je nejen skladatelkou, ale též hráčkou na perkusivní nástroje a od roku 1998 profesorkou hudby na Chicagské univerzitě. Tato varšavská rodačka (1943) je ve Spojených státech považována za nejznámější polskou skladatelku.

Strhující album uzavírá Zubel / No Other End of the World Will There Be na téma skladby Piosenka o końcu świata, již na slova básně Czesława Miłosze zkomponovala pro hlas, recitátora a instrumentální soubor současná skladatelka (a výtečná vokalistka) Agata Zubel. Ta se narodila v roce 1978 ve Wroclawi, studovala hru na bicí nástroje, hudební teorii a skladbu (Jan Wichrowski). V roce 2013 slavila světový úspěch se skladbou Not I pro soprán, instrumentální soubor a elektroniku.

A nyní si poslechněte, kterak hudební materiál 20. století uchopil Marek Pospieszalski Octet na proklamovaném albu No Other End of the World Will There Be (Based on the works of Polish Female Composers of the 20th Century):


Marian Palla: Na hudbě není důležité, co zazní a jestli vůbec

Když jsem se měl učit, tak jsem hrál, a když jsem se dostal na konzervatoř, tak jsem zase maloval. Teď mě napadá, co budu dělat, až tu nebudu, uvažuje moravský umělec.

Může být krize krásná?

V Kampusu Hybernská bude ve středu a čtvrtek prostor pro hudbu, zvuk a udržitelnost.

Dlouhé stíny, odcházející světlo a skicář nočních můr Davida Tibeta

Do Prahy se v listopadu vracejí Current 93. Po osmnácti letech vystoupí v kostele sv. Šimona a Judy.

Kytara řítící se z kopce

Marc Ribot hvězdou třídenního festivalu v Labské filharmonii.

Zkouška sirén: Caligula jako opera?

Nová podoba skandálního bijáku drží pohromadě hudbou. 

faust z Berlína

Bubeník Werner Zappi Diermaier dovedl novou sestavu krautrockových legend Faust k druhému albu. Přizval k tomu členy Einstürzende Neubauten i die ANGEL.

Udržitelnost, improvizace i umělá inteligence

Projekt Sustain v Hybernské pokračuje.

Třicet let v zajetí hluku

Radek Kopel o zvukovém proudu jednoho gruntu a řady jmen.

Hermovo ucho – S patosem v srdci

Brno Contemporary Orchestra zahájil novou sezónu koncertem na téma „Kardio“.

Hudební Grand Prix v Monte Carlu

Intonarumori ve městě posedlém automobily – premiéra Luciana Chessy.