- Inzerce -

Zeitkratzer: Serbian War Songs

První světová válka vyvolala nejednu hudební odezvu od Stravinského Příběhu vojáka (1918) po desku Lament od Einstürzende Neubauten (2014). A tak to bylo koneckonců snad se všemi válkami v lidské historii – vždy poskytovaly materiál pro zpěvy, ať už hrdinské, či naříkavé. Písně o válce s Turkem či Napoleonem najdeme i v domácí lidové tradici, balkánské země s výrazně rozervanější historií jsou v žánru válečných písní obzvláště bohatou studnicí. Na rozdíl od střední Evropy tam vydržel docela dlouho žánr epických písní vyprávějících o tragických událostech a obdivuhodných činech, lidová verze bulvárního zpravodajství i forma kolektivní paměti. Právě do tohoto zdroje sáhnul Reinhold Friedl, šéf berlínského souboru Zeitkratzer pro materiál tematicky vyhraněné desky. Navazuje tím trochu na desku Volksmusik z roku 2009, na které pracoval především s prvky lidové hudby alpské oblasti. Na aktuální desce hostují tři interpreti specializovaní na srbský folklor: zpěvačky Svetlana Spajić a Dragana Tomić a zpěvák Obrad Milić, který kromě toho hraje na dvojitý hoboj „diple“ a na gusle, smyčcový nástroj tradičně doprovázející ony epické zpěvy. Svetlana Spajić je přední odbornicí na srbský hudební folklor, vede vlastní soubor a skládá nové písně v tradičním stylu, je tedy logické, že se také podílela na výběru písní pro tuto desku.

Výběr písní pokrývá různá témata. Najdeme tu „zpravodajské písně“ o zavraždění arcivévody Ferdinanda, o bitvě na řece Drině, ale také osobnější pohledy na válku. When I Go To War má text, jehož blízkou variantu najdeme i na Moravě. Muž odcházející do války si povídá se svou loukou a ptá se: „Kdo tě bude, louko, kosit, až já budu pušku nosit?“ V písni Assassination in Sarajevo zase Obrad Milić začíná zpívat o tom, jak staré struny jsou na jeho guslích, teprve pak se pustí do vyprávění o slavném atentátu.

Srbská lidová hudba může znít středoevropskému uchu docela divoce, s nádechem orientu. Vícehlasy se potkávají v úzkých disonantních intervalech, rytmy jsou energické a zároveň těžko spočitatelné. Ke spojení se světem současné experimentální hudby, v níž se pohybuje Zeitkratzer, tedy nebylo třeba tak složitého přemostění. Aranže jsou působivé a zároveň velice nápadité. Zmíněný rozhovor odvedence s paloučkem podbarvují pastorálně velebné plochy, ve Shvabo Came nebo There Is No Spring Without Water kombinace mechanicky odťukávajících perkusí a preparovaného klavíru napodobují zvuky jakýchsi neidentifikovatelných strojů, snad jako připomínka toho, že první světová válka přinesla do zabíjení industriální efektivitu. Pompézní údery do bubnů doprovázejí píseň o králi Petrovi I., který vedl Srbsko do balkánských válek ještě před vypuknutím světového konfliktu a který zemi dokázal udržet i v jeho průběhu. The Boat is Sailing působí jako kolektivní improvizace, v níž se na klouzavé linie zpěváků zdánlivě chaoticky napojují další nástroje, aby po chvíli zase utichaly. V písni o sarajevském atentátu se k doprovodu guslí přidávají nenápadné, ale zároveň stále bolestivější vysoké tóny – flažolety smyčců, tření kovových perkusí, multifoniky dechů. Závěrečné Encore začíná jako nenápadné preludování na diple, které se po pár minutách promění ve zvukovou apokalypsu.

Pozor, nejde o kolekci protiválečných písní, alespoň tedy ne v prvním plánu. Texty některých písní jsou neutrální, jiné dokonce oslavné: vedle krále Petra I. je tu opěvován třeba srbský polní maršál Živojin Mišić. Hrůzy války si tak musíme spíše domýšlet, k čemuž samozřejmě navádí temný a agresivní zvuk ansámblu. Ačkoliv je dle nadpisu hlavním interpretem soubor Zeitkratzer, bez oněch tří zpěváků by samozřejmě tento písňový cyklus nemohl vzniknout. Nad vším arsenálem hudebních i nehudebních témbrů se klenou jejich hlasy v dlouhých obloucích a vytvářejí působivé napětí mezi lidskými a nelidskými prvky, které se střetávají v každé válce, ať to byla ta, která na začátku 20. století ukončila existence říše Habsburků, nebo ta, s níž na konci téhož století skončila Jugoslávie.

 

 

Zeitkratzer; Svetlana Spajić; Obrad Milić; Drgana Tomić: Serbian War Songs

Karl Records (https://www.karlrecords.net


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.