Jak se elegantně seznámit s hudbou 20. a 21. století? Třeba s pomocí téhle polské obrázkové knížky.
V šerém dávnověku tištěného vydávání jsme se v HIS Voice pokusili zamyslet, jak je to se vztahem hudby a pedagogiky, respektive jak se s hudbou může seznamovat školní či studující mládež. Vycházeli jsme z přesvědčení, že je důležité, aby se lidé o různosti a pestrosti hudby dozvídali, pokud možno v době, kdy je jejich mysl otevřená a nesešněrovaná konvencemi. Vít Zouhar pro nás tehdy napsal o projektu Slyšet jinak, který se snaží vnést cosi nového do zdejší výuky hudební výchovy, ukázat učitelům a žákům, že krásu lze hledat i v neobvyklých zvukových zdrojích a činnostech. Projekt funguje dodnes a prošla jím řada adeptů pedagogického poslání, jaký má ovšem dopad na reálnou hudební výchovu, je otázkou. Pravděpodobně stále hraje hlavní roli zpěv lidových písniček proložený základními informacemi o hudebních velikánech národního obrození. A především je hudebka většinou předmětem na okraji zájmu. Pokud nějaký učitel chce děti vést k větší zvídavosti a pozornosti ke zvukům, vhodnou literaturu si bude shánět obtížně a především bude muset zapojit vlastní tvořivost. Naštěstí jsou i tací. A nyní se v knihkupectvích objevila knížka, která míří podobným směrem.
Polské nakladatelství Dwie Siostry začalo před několik lety vydávat sérii knížek mapujících vtipným a vstřícným způsobem různé kulturní oblasti ve 20. a 21. století. Na počátku byla architektura, pak design, výtvarné umění, móda, zahrada. Výrazné výtvarné řešení, občas hraničící s komiksem, výběr významných osobností a trendů v promyšlené destilaci. V minulém roce řadu doplnila knížka věnovaná hudbě, a ta se letos dočkala české verze, v níž se původní M.U.ZY.K.A (Możesz usłyszeć zygzaki, krajobrazy i archidźwięk) se změnilo v H.U.D.B.A. (Harmonicky unikátní defilé bombastické akustiky).
Autory knihy jsou Michał Libera a Michał Mendyk, oba spjatí mimo jiné s časopisem Glissando, jehož záběr je nám velice blízký, ale také s vydavatelstvím Bôlt, jež vydává soudobou hudbu především z východní Evropy a vyhledává archivní poklady například ze sklepů polského rozhlasu. Výtvarnou stránku, stejně jako u celé série vytvořili Aleksandra Mizielińska a Daniel Mizieliński. Právě výtvarná stránka v této knize často nahrazuje slova nebo jim aspoň vypomáhá v řešení úkolu, jak zprostředkovat nezvyklé sonické zážitky. V některých případech je míra výstižnosti skutečně úžasná. Těžko popsat dojem z elektronické klasiky Karlheinze Stockhausena Gesang der Jünglinge trefněji než se to podařilo jim.
Libera s Mendykem nepostupují chronologicky a dokonce se ani neomezují na posledních sto let. Předkládají okruhy otázek a možných odpovědí na ně: Co je to zvuk? Kde je hudba? Jak se dělá hudba? a podobně. Některé odpovědi jsou jednoduché, jiné zprvu matoucí: Hudba je všude. Hudebník je… nehudebník. Hudba je sněhová vločka. Příklady si berou především z vážné hudby posledních sta let, ovšem sáhnou i do renesance, mimoevropských kultur, k Madoně nebo Beach Boys. Hudba je zajímá jako čistě akustický fenomén i jako součást společnosti, skrze niž je možné vyjádřit třeba protest proti společenskému útlaku. Na stránkách se tísní velikáni již zklasičtělí – vedle Stockhausena nesmí chybět John Cage, Steve Reich, Arnold Schönberg – ale i méně známí experimentátoři. Mark Bain snímající chvění budov, Carl Stalling, inovátor hudby ke kresleným filmům. V částech zmiňujících Einstürzende Neubauten nebo Pierra Bastiena kniha ponouká k výrobě vlastních nástrojů (podobně jako zmiňovaný projekt Slyšet jinak), s Pauline Oliveros nebo Rui Costou ukazuje, jak se samotné naslouchání může změnit v tvorbu. U odborníka na starou hudbu Jordiho Savalla se dozvíme, jak je to s rekonstruováním hudby z dávnějších dob.
I pro člověka, který se do různých forem hudby rád často noří, je knížka zdrojem mnoha potěšení. Jednak jsou tu výjevy plné vtipných detailů a jednak rozdělením do tématům provokují k přehodnocování našich názorů na to, co je na které hudbě novátorské a důležité. Ale – když už jsem svůj text zahájil u hudební pedagogiky – jak může taková kniha zafungovat na čtenáře dětské, na čtenáře tímto spektrem hudby nedotčené? Těžko odhadovat, ale výrazný vizuální styl a šikovně zhuštěné informace skutečně mohou pomoci vybudit zvědavost. Aby se z čtenářů mohli stát posluchači, vytvořila česká vydavatelka Jana Kostelecká po polském vzoru internetový rozcestník (poslechovnik.cz), kde si hudbu zmiňovanou v knížce mohou poslechnout z odkazů na Youtube nebo Spotify. Skeptik ve mně si říká, že pro většinu učitelů asi bude stále pohodlnější zůstat u starých metod. Optimista mu oponuje, že pro ty, kteří by výuku rádi někam posunuli, ale nevědí jak, to může být postrčením a inspirací. A samozřejmě je H.U.D.B.A. jednoznačným tipem na vánoční dárek do každé rodiny. I když na straně 49 říká Raymond Murray Schafer, že „sirény už nebudeme potřebovat.“ Snad tím neměl na mysli můj sloupek.
Michał Libera, Michał Mendyk: H.U.D.B.A. – Harmonicky unikátní defilé bombastické akustiky. Ilustrace Aleksandra a Daniel Mizielińští, překlad Ondřej Blabolil.
Nakladatelství Jakost (https://www.jakost.net/)