Smetana a Stockhausen se potkají na brněnské Expozici nové hudby
Rok české hudby je propagován jako oslava skutečnosti, že někteří zdejší skladatelé se narodili či zemřeli v roce končícím na čtyřku nebo devítku. Optimistická intepretace této skutečnosti vyzdvihuje významnou roli hudby v budování české národní identity, skeptická vidí především příležitost pro nějaké ty grantové programy k provádění děl, která se provádějí tak jako tak. K optimistickému hodnocení hudebních oslav přispívá pohled na blížící se Expozici nové hudby v Brně, jejíž hlavní část proběhne od 13. do 19. října a která spojuje otevřený pohled na české hudební dědictví s tradicí experimentální hudby, jíž tento festival dává prostor již od roku 1987.
Neděle 13. října bude celá věnovaná Smetanovi a především jeho Mé vlasti, dílu, které stále láká k reinterpretacím (viz třeba jeho nedávné „autentizování“ Collegiem 1704 na Pražském jaru). Brněnská Expozice zahájí tento den „normální“ verzí symfonického cyklu v podání Brno Contemporary Orchestra s dirigentem Pavlem Šnajdrem. Odpoledne naváže rekomponovaná varianta, v níž jednotlivé symfonické básně po svém předělali Petr Kofroň, Marek Piaček, Miloš Štědroň, Pavel Zemek Novák, Miroslav Tóth a Daniel Forró. O jejich dílech jsme již psali tu i tu.
Pod názvem Slyšiny Bedřicha Smetany pak večer zazní další revize Mé vlasti, tentokrát zrozená z mixážních pultů a jiných zařízení spíše elektronické povahy. Tvůrci budou Ladislav „Mirvis“ Mirvald, Ladislav Železný, Lucie Vítková, Petr Ferenc, Tomáš Vtípil a studenti zvukového designu a multimediálních technologií FF MU. Různé pohledy na Mou vlast, kterou Smetana sám nikdy neslyšel, budou proloženy výběry z jeho sborové tvorby psané v době před ztrátou sluchu a provedené brněnským mužským sborem Láska opravdivá.
Bedřich Smetana byl ve své době srovnáván – v dobrém i zlém – s Richardem Wagnerem coby velkým modernizátorem hudby a především opery. Na programu letošní Expozice najdeme jiného význačného německého posunovače hranic, Karlheinze Stockhausena, a to s dílem, které také v době svého zrodu leccos posunulo, přinejmenším žluč některých zainteresovaných. Kompozice Fresco s podtitulem „zvukové stěny pro meditaci“ vznikla roku 1969, je určena pro čtyři ansámbly hrající paralelně v různých prostorách a její provedení trvá kolem pěti hodin. Stockhausen ji chápal coby svojskou verzi ambientu (ještě před tím, než s termínem přišel Brian Eno), jako hudbu, která měla vyplňovat prostor mezi jinými skladbami a naladit bloumající posluchačstvo na žádoucí mentální hladinu.
Hudebníci pověření provedením tehdy neprojevili velkého pochopení, bouřili se proti stylu hudby (tvořené pomalými glissandy stoupající a klesající klastry) i proti hraní v neobvyklém umístění mimo koncertní sál. Jednou z námitek prý bylo, že pokud nehrají na pódiu, nikdo jim nezatleská. Samotné provedení zřejmě nedopadlo podle autorových představ, interpreti se i během hry pomocí transparentů od jeho díla distancovali a celá věc ve výsledku působila jako studentský happening. Nahrávka Fresca neexistuje a zřejmě ani nedošlo k žádnému dalšímu nastudování. Až do teď. V brněnském besedním domě proběhne v 19. října pokus o rehabilitaci stockhausenovského velikášství v podání spojených sil Brno Contemporary Orchestra, Mladých brněnských symfoniků a členů Filharmonie Brno.
O dva dny dříve se bude konat jiný koncert, v němž se specifický prostor a jeho akustické kvality stávají součástí hudby. Vodojemy Žlutý kopec se stanou svědky projektu Spojené nádoby, v němž vystoupí pětice skladatelských a zároveň interpretačních osobností: Radim Hanousek, Michal Wróblewski, František Chaloupka, Ian Mikyska a Kristýna Švihálková.
La lontananza nostalgica utopica futura pro housle a elektroniku Luigiho Nona či večer věnovaný Alvinu Lucierovi s provedením legendárního kusu I Am Sitting in a Room propojí dnešek s dějinami starší i novější experimentální hudby ve světě. Multimediální projekt Cesty pak nabídne nové dílo Dana Dlouhého, jehož bicí ansámbl Dama Dama patřil k zásadním zjevům již od 90. let, kdy ukázal, že nové hudba může být zároveň vizuálně atraktivní show s prvky rituálu.
Expozice nové hudby dá příležitost posoudit slova, jež napsal roku 1893 v souvislosti s velkým Mistrem Otakar Hostinský, tedy zda „hudba česká, jejíž základy (…) položil Smetana, není pouhý národopisně zajímavý anachronismus, nýbrž že je to umění živé, plné bujaré síly, na výši doby stojící.“ (Hostinský, 1893)
Celý program najdete zde.