- Inzerce -

Zkouška sirén – Sarah Nemtsov

Skladatelka se slabostí pro husté struktury a syrové hluky na festivalu Contempuls.

V sobotu 30. října proběhne již jedenáctý ročník festivalu Contempuls, který na pražská pódia spolehlivě dodává to nejzajímavější ze současné kompozice v kvalitním provedení. Letošní ročník bude mít formu jednovečerního trojboje, během kterého čeští, izraelští a němečtí interpreti zahrají skladby sedmi skladatelů a skladatelek. O známých jménech jako Kevin Volans nebo Wolfgang Rihm toho již i u nás bylo napsáno vcelku dost (každý z nich bude mít jeden koncertní blok sám pro sebe), podle mého názoru by si pozornost zasloužila skladatelka, jejíž hudba otevře prostřední blok v podání izraelského Meitar Ensemble. Sarah Nemtsov pochází z dolnosaského Oldenburgu, kromě kompozice vystudovala hru na hoboj a katalog jejích skladeb pokrývá široké pole od děl pro sólové akustické nástroje po elektronické a multimediální projekty. Sama přiznává lásku k hudbě renesance a baroka, stejně jako inspiraci blízkovýchodními kulturami a jejich zacházením s mikrointervaly. Nic z toho ale posluchače nejspíš při prvním poslechu hudby Sarah Nemtsov nenapadne. Naopak je u mnoha jejích kusů dobře rozeznatelná záliba ve zvucích syrových až agresivních, elektronice spíše špinavé než laboratorně sterilní. Perkusista Serge Vuille vzpomíná v rozhovoru s ní, jak ho nutila ve skladbě Drummed Variation zesilovat basový buben nad hranici, která se mu zdála bezpečná. Sestava nástrojů v tomto díle je navíc inspirovaná bubny, které si doma sestavoval skladatelčin malý syn z dostupných objektů, takže místo obvyklých součástí jde o různé kýble a hrnce, to vše doplněno kaoss padem, který rachocení moduluje a efektuje.

Intenzita a zároveň jistá chaotičnost hudby Sarah Nemtsov má více důvodů. Ona sama popisuje, že chce, aby ji hudba vtahovala, obklopovala stejně jako okolní svět, který je také často hlučný a chaotický. Ale jde jí prý také o to, vtáhnout do hudby interprety: „Chci, aby má hudba poskytla materiál, který je zábavné hrát a který zároveň vyžaduje vysokou míru soustředění. Nejde tedy jen o to, aby mi hudba zněla nahlas, ale aby byla rušná a aktivní.“

Ponor do hudby, případně do audiovizuálního prostředí se snaží dopřávat i posluchačům, což ve vrchovaté míře uplatnila v opeře Sacrifice z roku 2016. Ta byla napsána pro prostor Heterotopia v městě Halle, který umožňuje všemožné konfigurace scén a hraní na několika jevištích obklopujících diváky. Právě toho Nemtsov ve své opeře využila, kdy diváky atakuje několik paralelně probíhajících dějů. Ústředním tématem opery je radikalizace, politická i náboženská, a spojovací linkou je reálný příběh dvou německých dívek, které se rozhodly vydat do Sýrie a přidat se k Islámskému státu.

V jiných skladbách ovšem místo kontrolovaného chaosu a syrové energie nastupují pozvolné proměny zvuku a koncentrace, byť někdy ve výsledku tísnivá, jako je tomu v kompozici Wolfsgesänge pro violoncello, elektroniku a video.

V Praze na festivalu Contempuls uslyšíme v podání Meitar Ensemble dvě části z cyklu Phoneme napsaného právě pro tento soubor ve spojení s Neue Vocalsolisten Stuttgart. Názvy jednotlivých vět se dohromady skládají do biblického citátu nabádajícího nás, že máme svého bližního milovat jako sebe sama („Love your neighbor as you love yourself“). V Praze to budou části [as] a [you], jež jsou čistě instrumentální.

Sarah Nemtsov údajně pracuje na další opeře, tentokrát podle antiutopické knihy Jevgenije Zamjatina My. V něm je popisována hudba postavena striktně na matematických základech a její krása je stavěna do protikladu „staré“, tedy naší hudby: „Jaká nádhera! Jaká neochvějná zákonitost! A jak ubohá je ta svévolná, ničím než divošskými fantaziemi nevymezená hudba starověku.“ Než si budeme moci poslechnout, jak tyto vize zpracovala Sarah Nemtsov, dostane se nám ochutnávky její tvorby na Contempulsu, kde si krom toho poslechneme například novinku, kterou festival objednal u Soni Vetché a již provede rovněž Meitar Ensemble.

Celý program Contempulsu najdete zde: https://www.contempuls.cz/cz/program/


Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.